Letošní lyžařská sezóna mi dávala hned od začátku tušit, že bude více než dobrá. Po minulé zimě, kterou hrubě ovlivnil a vlastně téměř vynuloval covid, bylo již v prosinci jasné, že tento scénář se opakovat nebude. K tomu jsem se rozhodl pro neježdění do Velké Úpy a přerušení „kariéry“ lyžařského instruktora. Přece jen jsem byl dost natěšený a nedostatek lyžování jsem chtěl co nejrychleji dohnat a zimu si užít po svém.
Herlíkovice – 18.12.2021
Ještě před Vánoci vyrážíme na jednodenní lyžařský trip do Herlíkovic. Po více než roce bez lyžování se nemohu dočkat. Brzké sobotní vstávání je vždy správným pomocníkem k naplno využitému dni v horách. Jedu já s Erikem a po cestě nabereme Štěpiče. Kolem osmé jsme na místě. Parkoviště se plní jen velmi pomalu a ta hrstka lidí, která zde po ránu je, se přesunuje zdejší mini verzí kabinkové lanovky směrem ke svahu. Pista vypadá už od parkoviště náramně. Poslední dny dorazila do hor obleva a denní teploty se pohybují nad nulou. Ovšem v noci díky jasnému počasí mrzlo a tak tuším tvrdší stav sjezdovek. O tom se přesvědčuji o pár chvil později při prvních obloučcích. Ve středisku je stále dost prázdno a já si naplno užívám krojení velkých oblouků, ke kterému mi dopomohl dokonalý servis lyží. Jasná obloha nám udržuje úsměv na tváří a my jezdíme dost intenzivně. Máme jen čtyřhodinovou permici, jelikož je začátek sezóny a nechceme to přehnat. Sjezdovky zůstávají krásně tvrdé i v průběhu dne a většina z nich je dostatečně vysněžená, takže se dají využít v celé šířce. Ve středisku operují dvě čtyřsedačky. Žel, ani jedna z nich není odpojitelná a tak se jízda nahoru značně prodlužuje. Tím ale veškeré výtky končí. Jak to tak v prosinci obvykle bývá, návštěvnost zůstala nižší celý den a my tak nemuseli čekat ve frontě snad ani minutu. Odjíždím s pocitem parádního lyžařského dne a vše ještě zakončíme dobrou večeří v Turnově.
Karolinka – 26.12.2021
Rozhodl jsem se, že na 2. svátek vánoční vyrazím otestovat středisko, u kterého budeme trávit s partou letošní Silvestr. Vyrážím opět brzo ráno, abych stihnul první lano. To se mi nakonec těsně nepodaří, ale chvíli po půl deváté jsem již u turniketů. Na webu jsem si ještě večer četl, že sjezdovka bude ode dnešního dne otevřena v celé délce. Bohužel z nějakého důvodu se to místním nepovedlo a tak je zprovozněno jen 600 metrů. To mi nejprve zážitek dost kazí, ale po pár obloučcích se na to povznesu a začnu si jízdy dolů užívat. Lidí je vcelku málo a dole se skoro nečeká. Myslel jsem, že bude úplně jiný nával. Spoustu lyžařů však asi odradily velmi nízké teploty, kdy i přes den se pohybovaly kolem mínus deseti stupňů. Na krátkém svahu jsem za nějaké tři hodiny zvládl poměrně dost sjezdů a ještě před polednem se vydal zpět domů. Test svahu dopadl dobře a za dva dny se sem vrátím i s partou.
Karolinka – 28.12.2021
Lyžování před silvestrovským pobytem bylo takové, ehm, přeplněné. Spousta lidí, nic moc počasí a celkově to byl spíš trošku boj. Ale zase spousta přátel, zábava byla! Odpoledne byl svah však již totálně rozbitý, a tak jsme se přesunuli do našeho nedalekého ubytovacího zařízení, kde jsme měli strávit další dny a oslavit nový rok.
Kouty nad Desnou – 14.1.2022 – 16.1.2022
Tátovi jsme k narozeninám pořídili lyže a víkendový pobyt v Koutech. Nikdy jsem tam nelyžoval, tak se těším. V pátek vyrážíme s bráchou po práci na cestu a na místě se pak setkáváme s rodiči. Ubytování nám trošku nevyšlo a na pokoji byla zima, ale náladu nám to nezkazilo. Druhý den jdeme pojezdit místní svahy, které obsluhuje moderní šestisedačka. Je mrazivo, ale sněhu je v okolí pořád dost málo. Zima je zatím dost slabá. Lyžování je super, akorát některé prvky ve středisku jsou trošku nelogické a například příjezd k lanovce z nejsnazšího modrého svahu je možný jen pomocí mezistupně na kotvě. To je dost nepraktické. Počasí je krásné, lidí přiměřeně lednovému víkendu. Středisko jako celek je takové zvláštní. Dle mého spíše pro sportovnějšího lyžaře, jelikož všechny dojezdy jsou dost prudké. Všechny hlavní svahy obsluhuje centrální lanovka. Nové lyže tedy dostatečně otestujeme a pak už hurá zpátky na ubytování. Druhý den v neděli si stihneme v Koutech ještě zaběhat, zajdeme na krátkou procházku a pak už razíme zpět do Prahy.
Rokytnice nad Jizerou – 22.1.2022
O týden později jsme s Erikem vyrazili do Rokytnice. Brzké vstávání kolem páté hodiny a u turniketů jsme na otvíračku. Na začátku nepříjemně sněží a přes noc stihlo připadnout asi 30 cm čerstvého sněhu. Po několika hodinách se vyjasní a je to opravdu skvělé lyžování v prašanu. Lidí je stále docela málo, ještě nezačaly jarní prázdniny. Lyžujeme a lyžujeme, spousta naježděných kilometrů dnes přibyde. Po obědě trošku zvolníme, následuje nějaké pivíčko na prosluněné terase a pár posledních obloučků. Pak už cesta zpátky do Prahy.
Sklářská Poruba – 2.3.2022 – 5.3.2022
Jako jeden z vánočních dárků jsme rodičům dali pobyt ve Sklářské Porubě v Polsku. Toto krásné středisko, které leží kousek od Harrachova, jsem si zamiloval a přišlo mi super sem pozvat i rodiče. Městem se prohánějí srny jakoby tam ani žádní lidé nežili a vše je tady o trošku levnější než u nás. Fakt zajímavé místo. První den si jdeme s bráchou ráno zaběhat a pak následuje skvělá lyžovačka v parádním slunečném počasí. Na to, že právě začal březen, je docela zima. Zrovna přechází studená fronta. Počasí je však slunečné a my si první den plně užijeme. Večer jdeme na procházku a do místních restaurací, kterých je tu velká spousta a obvykle jsou to opravdu gastronomické zážitky. To se mi na tomto místě dost líbí. Druhý den následuje také lyžovačka, už však v horším počasí. To nás ale neodradí a 4 hodiny brázdíme místní svahy, které primárně obsluhuje expresní šestisedačka. Odpoledne jsme však již dost unavení a tak odpočíváme a pak následuje opět skvělá večeře v centru městečka. Poslední den zahájíme opět během a odpoledne si uděláme vycházku k zdejšímu vodopádu. Tam má sice namířeno spousta dalších lidí, ale na zážitku nám to neubere. Večer opět do města a na večeři. Vše završíme našimi oblíbenými kostkami a kartami. V neděli už nezbývá nic jiného než odjet zpět do Prahy. Polské lyžování určitě není špatné a stojí za návštěvu.
Schladming – 11.3.2022 – 13.3.2022
Vyrážíme v noci ze čtvrtka na pátek. Po cestě, která uběhla jako nic, jsme před osmou ve Schladmingu. Následuje snídaně v mekáči a pak už lyžovačka. Čekají nás dva a půl dne nádherného lyžování. Předpověď je totiž jednoznačná, bude celou dobu jasno a přes den až deset stupňů. V noci však mrzne, tudíž očekávám špičkové sjezdovky – tak, jak to v Rakousku umí. Hned po příjezdu k nástupní stanici je jasné, že se mi toto očekávání za chvíli promění v realitu. Po prvních obloucích tuším opravdu jedinečné lyžování. A opravdu, sjezdovky v topu a vše šlape jak hodinky. Jediná kaňka jsou lidi, v okolí Schladmingu je jich opravdu hodně. Na to úplně zvyklý nejsem, ale chápu, že je to nejbližší obří středisko od ČR, a tak ho tam pořádně zahlcujeme. Fronty u vleků jsou však nárazové a snesitelné. Moderní zařízení, slunečné počasí a skvěle připravené sjezdovky vše vynahrazují. Den jako korálek. Večer máme trošku potíž najít ubytování. Musíme autem přejet sjezdovku, ale vše se nakonec v dobré obrátí a my bydlíme. Druhý den ráno si dáme s Karlem krátký instagramový běh a pak už znovu na lyže. Měníme nástupní místo a posouváme se do klidnější zóny tohoto stokilometrového střediska. Musím říct, že jsem ještě víc spokojený. Lidí je zde méně a můj prožitek z lyžování je o kus větší. Večer následuje kalbička u kamarádů, kteří bydlí trochu jinde než my. Vše dobře dopadne, akce se povede a po zaslouženém spánku jsme opět na sjezdovce. A zase v jiném středisku. Tentokrát v tom, které je nejblíž naší ubykaci. Je tady téměř prázdno a my si užíváme totální porno. Neskutečné lyžování. Možná nakonec škoda, že jen půl dne. Musíme se však ještě dnes dostat zpět domů. Vše vyšlo na jedničku, tři dny jsem neviděl ani mráček, jen manšestr na sjezdovkách.
Špindlerův Mlýn – 26.3.2022
Letošní poslední lyžování padlo na Špindl. Zároveň je to moje první lyžování v tomto středisku vůbec. Jedeme na firemní akci a je to zase něco úplně jiného. Na začátku mě překvapí vcelku velké fronty na to, že je úplný konec sezóny. Po asi hodince se však pomalu rozpustí a my si tak užíváme jednoho sjezdu za druhým. Sníh už je typicky jarní, ale je to velká zábava. Co mě překvapí, jsou ceny. Fakt neskutečné. Polívka za kilo je dražší než v Rakousku. Nechápu. Lyžování si však užijeme do sytosti (i když Špindl jako středisko mě zas až tolik nezaujme) a já mohu tuto sezónu prohlásit za úspěšnou.
