Za dva týdny nastupuji do práce a tak nějak tuším, že život se bude v příštích letech ubírat zase trochu jiným směrem. Mám za sebou celý rok cestování, ale nestačí mi to. A tak s klukama z Malenovic vymýšlíme ještě jeden výlet na středomořský ostrov, konkrétně na Mallorcu. Stačí pár vět a výlet je naplánovaný.
Je konec léta, podzim za rohem a naše „svatá“ trojice vyráží na cestu. Složení je netradiční, jedu společně s Erikem a Ondrou. V Praze ještě vyřešíme poslední drobnosti a už nasedáme do autobusu směr Berlín, kde přesedneme na stroj, který nás přenese přes vodní bariéru Středozemního moře. No… Kdyby to bylo tak jednoduché. Pozdě večer dorazíme do hlavního města Německa a po svých se přesouváme na letiště Tegel. Stařičké a nepříliš hezké letiště, na kterém chceme strávit jen nutné hodiny do odletu. Ten je až brzo ráno a teď je teprve půlnoc. A tak pospáváme, posedáváme a čekáme. Jsme vcelku letecky nezkušení kloučci a zpoždění našeho letadla na odletu nás totálně rozhodí. Zůstáváme v hlavní hale a z nějakého důvodu nejdeme na „gate“. Letadlo nabírá stále větší a větší zpoždění a pak najednou na tabuli svítí, že zbývá pár minut do samotného odletu. To v nás způsobí neuvěřitelný zmatek a už si to hasíme na gate. Vše ještě zkomplikuje letištní kontrola, kde opět zazmatkujeme a vyhodíme všechny možné krémy a šampóny. No, jak jsem již psal, nezkušenost nás dohnala. Ztratíme cenné minuty a udýchaní dobíháme na gate, jako scéna z filmu Sám doma. Přísná paní si nás přeměří a odmítne jakoukoliv diskuzi. Letadlo nám ulétá o pár minut. Letenky stály pár stovek, víc však mrzí způsob, jakým jsme o ně přišli.
Je podzimní ráno a Berlín se probouzí do víkendového dne. Nešťastně pobíháme po letišti a zjišťujeme naši situaci a další možnosti. Máme sto chutí to zabalit. Nadáváme tu na Berlín, tu na světelnou tabuli, tu na sebe. A tak se pronadáváme až k nápadu, že si koupíme třikrát dražší letenku na dnešní večer. To však znamená den strávený na letišti… Na nehezkém letišti. Poflakujeme se po vstupní hale a snažíme se alespoň chvíli dospat na nepohodlných lavicích, které mají jediný úkol, tím je co nejefektivněji zabránit spánku čekajících. Ve večerních hodinách se dočkáme a konečně úspěšně nasedáme do letadla a vyrážíme směr naše dobrodružství.
Nad mořem zažijeme krásný západ slunce a po více než dvou hodinách vysedáme na letišti v hlavním městě Palma de Mallorca. Rychle proběhneme halou a kostrbatě po svých opouštíme letové prostory. Přes obří parkoviště a plot se dostaneme až k pobřeží někde kousek za hlavním městem. Projdeme si okolí a za chvíli nalézáme hezké místo, kde strávíme dnešní noc. Po dvou dnech uleháme a za pár vteřin jsme v říši snů. Druhý den se probouzíme do krásného rána, nebo nás spíš probouzí čilý letový provoz nad našimi hlavami. Jsme na pěkné pláži a máme tu docela soukromí, tudíž následuje ranní hygiena a příprava na přesun přes ostrov. V dopoledních hodinách si vcelku nedobrovolně projdeme město a hledáme obchod Decathlon, kde dokoupíme karimatky, kartuše a další potřebné věci na následující trek. No a pak už nasedáme na autobus, který nás dopraví na druhý konec ostrova.
Naší výchozí stanicí se stává městečko Pollenca v severní části malého ostrova. Zde na začátku značeného treku najdeme parádní turistický obchůdek, kde jsou základní potraviny a věci zmenšené do potřebné podoby pro delší přechody. Roztomilé a dobře situované. Škoda, že jsme si vše již nakoupili v hlavním městě. Určitě bychom ho jinak rádi využili. Je brzké odpoledne a my vyrážíme na cestu, která je v první části lemována četnými ohradami a stády pasoucích se ovcí (ty nás doprovázejí po celém ostrově). Každou chvíli překonáváme kamennou zídku, které tady jednotlivé ohrady často oddělují. Krosny máme těžké a dosti špatně sbalené, což se po pár kilometrech projevuje. Naštěstí jsme si nenaplánovali nijak velké porce kilometrů a tak to bude spíše na pohodu. Celý trek jsme museli jen zkrátit o poslední část, kvůli již podrobně popsanému problému v Berlíně.
Šlapeme a před sebou vidíme vzrůstající vrcholky zdejších hor. Postupně se k nim přiblížíme a cestička se zalamuje do prudšího stoupání. Vcházíme do lesa, na jeho okraji si odpočineme a uděláme kávu. Slunce v říjnu padá za obzor již velmi rychle a tak hledáme vhodné místo na dnešní spánek. Kolem cesty bylo celý den spousta travnatých plácků jako stvořených k táboření. Bohužel v tuto chvíli zrovna nic. Po chvíli raději scházíme do lesa a hledáme trochu intenzivněji. Oželíme pohodlnou travičku a už rozděláváme dnešní tábor. Uvaříme si večeři, popovídáme o dnešním dnu a už zalézáme do teplých spacáků. Na Mallorce (i v horách) je ale koncem září stále hezky. Noci jsou už chladnější, letní spacák však bohatě stačí.
Ráno otevírá den tradiční kafé a snídaně. A už jsme zase na cestě. Za pár okamžiků se cesta zalomí dolů a my sestupujeme zpět do údolí, konkrétně do městečka Lluc. Tady je nádherný klášter, který navštívíme a zběžně si jej prohlídneme. Pak zamíříme do hospody a objednáváme pivo. Je nám zatraceně dobře. Zdržovat se však moc nemůžeme, je před námi největší stoupání. Z 500 metrů míříme do 1 200. V poledním slunci je to dost namáhavý výstup a my jsme celí zpocení. Pivo ze mě vyprchá snad na prvních sto metrech. Prudký chodník nás dovede na přenádherné vyhlídky, ze kterých máme severní část Mallorcy jako na dlani. A tak se co chvíli kocháme výhledy do krajiny. No a po dalších minutách jsme konečně v sedle a na druhé straně se otevírá rozhled do nejvyšší části pohoří Serra de Tramuntana. Krásné kopce, jako bych ani nebyl na ostrově, kam míří především Němci a Francouzi za svou dovolenou strávenou u moře. Slunce se začíná opět stáčet ke svému odchodu a my musíme zabrat. Kolem vodních kanálů, které rozvádějí vodu z hor do údolí, míříme ke dvěma největším jezerům. Jedno mineme a scházíme k druhému, kde se chystáme dnes přespat. Na okamžik nám cestu ještě zkomplikuje neodbytný oslík, který dává najevo, že tady je jeho rajón. Na vhodné tábořiště u polovyschlého jezera dorazíme tak akorát ještě za světla. Rozložíme spacáky, uvaříme večeři a vzhledem k blížící se přeháňce rozděláme plachtu nad hlavami. S deštěm jsme moc nepočítali a Erik vzal naštěstí alespoň tento záchranný prvek, kdyby náhodou. Uleháme a vypadá to na klidnou noc, déšť po chvíli oslabuje a my snad usneme. Ale ono ne, začne vát silný vítr, který s plachtou neskutečně hází a my tak skoro oko nezamhouříme. Jakoby těch probděných nocí bylo málo, ale jsme už zvyklí. Druhá část noci je už přece jen klidnější a my se tak i maličko vyspíme.
Ráno vše opět balíme a už si to ženeme za jezero a pak k prudkému klesání do města Sóller. Do něj se totiž moc těšíme. Klesání nám dá dost zabrat a nohy v pohorách už dost bolí. Výhledy jsou ovšem zase krásné. Po pár hodinách jsme dole a procházíme centrem, které je známe především díky zdejší tramvaji. Ta projíždí přímo přes historické náměstí. Ještě si prohlédneme krásnou katedrálu a pak už jdeme konečně koupit španělský salám chorizo a místní pivo, na které se těšíme už od rána. Dále pokračujeme zase pěšky kolem hlavní silnice až do přístavu Port de sóller. Nepříliš záživná cesta se v odpoledním vedru dost vleče. V přístavu si najdeme plácek a chceme se okoupat v moři, ale pláž i moře se nám moc nelíbí a tak jen poležíme, smočíme nohy a později vyrazíme nad město k majáku, kde chceme hledat dnešní nocleh. Zase je to do kopce, naštěstí ne tak dlouhého. Najdeme ideální spot, kde pozorujeme dokonalý západ slunce a hrajeme u toho karty. Následuje večeře, opět karetní hra a pak už spánek.
V noci na nás nepřetržitě útočí komando komárů, které nás nenechá vyspat. Neuvěřitelná smršť této havěti. Nikdy jsem nic podobného nezažil a doufám, že nějakou dobu zase nezažiju. Ráno provedeme potřebné úkony a pak už zpět z kopce zpět do přístavního města pod námi. Tady opakujeme včerejší nákup v podobě choriza a piva. Na zastávce počkáme na autobus a přes kopce jedeme zpět do Palmy. Je stále dopoledne a my tak máme skoro celý den na válení se na pláži. Pořádně si projdeme centrum města a prohlédneme si nejslavnější katedrálu, která je snad na každém pohledu z Mallorcy a pak už se MHD přesouváme za město, kde jsme začínali a tady si vytipováváme vhodnou pláž. Dáme si obídek v podobě paelly a zapijeme to sangriou. Další hodiny střídavě ležíme na pláži a děláme blbosti v moři. Postupně se příjemně opíjíme dalšími litry sangrie a k večeru se vracíme zpět na tábořiště z první noci. Ještě chvíli popíjíme a vstřebáváme uplynulé zážitky a následně uleháme do svých spacáků. Ráno nás čeká vstávání ještě za tmy, abychom byli brzo na letišti.
Po ránu je vše idylické a my kráčíme na letiště, abychom úspěšně odletěli zpět do Berlína. Ve vstupní hale si jdeme ověřit letenky a tak otvíráme své maily. K našemu úžasu a nemilému překvapení se dozvídáme, že let je zrušen z důvodu stávky pilotů nebo co. Dost velká rána, dohání nás to skoro k šílenství a nadáváme a nadáváme. To ale není nic platné. Alespoň jsou tu tentokrát i další lidé, kteří řeší stejný problém. A tak po několika rozhovorech s personálem a zjišťování aktuální situace dostáváme příslib pozdějšího letu přes Kolín nad Rýnem. Doma budeme sice o dost později, ale budeme. Problém je, že jsme měli na sobotní večer naplánovaný koncert v Berlíně, na který za námi až z Plzně přijel Mony. Mony si musel užít koncert osamocený. Pak nás odvezl zpět do Prahy. Je hodný. Zpětně ještě jednou děkujeme. A snad si kapelu The Story So Far poslechneme spolu někdy příště.
V noci dorazíme domů a jdeme spát. Výlet se nakonec dost prodražil. Z části si za to můžeme sami vlastní blbostí, z částí za to může špatná dopravní společnost. Nám to však zážitky nepřekazilo a celé jsme si to moc užili. Přechod GR221 je parádní a hory na Mallorce jsou nádherné. A brzký podzimní termín je za mě ideální.
Historku s našim lítáním na Mallorcu a zpět vyprávíme dodnes.
Pár fotek na závěr:
