Tento zápisek je vzpomínkou na naši první společnou vodu v roce 2014, píšu ho o šest let později, tudíž se dopředu omlouvám za možné nepřesnosti.
Začátkem roku 2014 jsme prožívali jedno z nejkrásnějších studentských období. Většina z nás úspěšně postoupila do druháku na vysoké škole a na kolejích v pražském Suchdole se tvořila stále větší a větší parta. Lukáš (skoro nikdo mu neřekne jinak než Mony) hrával na kytaru častěji než kdy dřív a my jsme si každý týden i několikrát užívali nezřízené „chodbovice“ a párty v areálu kolejí. Nic nás netížilo, zkoušky většině odsýpaly rychle a do státnic zbýval ještě víc než rok.
Do dnes si pamatuji jedno takové ospalé ráno, kdy za mnou přišel právě Mony. Řešili jsme pochopitelně hlavně předchozí večer, já se marně snažil poskládat útržky ztracené v alkoholovém oparu. Mony jen tak mimo řečí nadhodil, že bychom mohli v létě vyrazit na vodu. No, ono to nebylo zase úplně náhodné, jelikož jeho parta z Rokycanska jezdila na vodu už pár let. Já měl v té době jen několik vodáckých zářezů a rozhodně jsem nejezdil nijak pravidelně. Souhlasil jsem však okamžitě. K našemu nadšení ihned souhlasilo také několik dalších kamarádů. A tak bylo rozhodnuto, v červenci se vydáme na vodu. Většina zájemců byla také na levelu začátečník a tak jsme rozhodli pro Vltavu. Určitě to bylo dáno také tím, že jsme v té době chtěli hlavně ty nejdivočejší pařby.
Červenec se přiblížil a my se už nemohli dočkat pomyslného zakončení studentského roku na vodě. Týden před tím jsme ještě absolvovali již tradiční festival Rock for People, o kterém zanechám řádky v jiném zápisku. A pak jsme vyrazili. Většina z nás ještě nebydlela nastálo v Praze a tak každý vyrážel ze své domoviny. My, kteří pocházíme z okolí Zlína, jsme měli cestu nejdelší a náš den začínal časně ráno. Potkali jsme se na nádraží v Otrokovicích a zamířili do Prahy, kde se k nám přidala největší část party (někteří se pak ještě připojili v Českých Budějovicích).
/Na první vodu jsme odjelo 14 vodáků, jmenovitě: Zdeněk, Erik, Karel, Mony, Ševa, Hovy, Vláďa, Jiřka, Ivoš, Klára, Dagy, Krista, Štěpa, Kája/
Na nic jsme nečekali a hned za Prahou za to pořádně vzali, popíjeli jsme a zvesela zpívali. Někteří z nás se ještě moc dobře neznali a tak seznamování probíhalo paralelně s pitím koly a rumu. K večeru jsme dorazili do kempu přímo ve Vyšším Brodě, postavili stany a večer strávili u mastného langoše a kytary. Jak si často rádi připisujeme, ten večer jsme kemp ovládli.
A ráno hurá do lodí. Tedy počkat, před tím ještě párky na tácku a vyprošťovací pivo. Pak už se konečně dostáváme na vodu a začínáme sjíždět. Začátek je trochu krkolomný a naše laminátová loď se točí dokola. Po chvíli si to s Erikem uspořádáme a už si to po boku ostatních šineme po proudu dolů. Rozkoukáme se však jen částečně a na nevyzpytatelném prvním jezu už dřeme hlavami o dno. Nejsme jediní. Navzájem se počkáme, lodě postupně vylijeme a můžeme pokračovat. Nikam nespěcháme, dnes spíme za Rožmberkem, který je vzdálený jen asi 10 km. Snažíme se zastavit v každé hospůdce, avšak v dnešní době je jich na březích Vltavy už taková spousta, že by člověk jen těžko někam dojel. I přesto stavíme často a dopřáváme si nejedno pivo. Počasí je typické letní, krásných třicet stupňů a sluníčko svítí jako o život. Každou chvíli skáčeme do vody a děláme kraviny. Jo, počasí je základ vydařené a bezstarostné vody, v dalších letech se o tom přesvědčíme. Zastavujeme na vodácky ikonických místech, například v meandru řeky „U Veverek“. Postupně se suneme (převážně stylem „souloď“) směrem k Rožmberku, všichni už probíráme nadcházející večer. Před vynesením lodí na břeh ještě proplouváme nádherným Rožmberkem, kde máme známý hrad jako na dlani. Stejnojmenný kemp mě nadchne. Líbí se mi, že jsou tady ještě všichni plní sil a většinu dovolené mají před sebou. K tomu krásná poloha uprostřed lesa a celková útulnost kempu. Užíváme si další vydařený a ještě divočejší večer. Dlouho se povídá, dlouho se hraje na kytary a dlouho se paří.
Ráno skládáme věci zpět do lodních barelů, někteří pak skládáme i poslední kousky ztracené úcty. Vyrážíme až kolem poledne a dnešní cíl je kemp Vltavan těsně před Českým Krumlovem. Čeká nás další krásný slunečný den plný „soulodění“ a koupání ve Vltavě. Zdoláme některé další z vltavských jezů a k večeru už připlouváme do kempu. Na Vltavě je super, že skoro pořád „teče“ a jezy jsou uzpůsobeny pro vodáky. Voda je to prostě zábavná. Taky proto jsou na ní každoročně větší a větší davy. Večery se možná někdy zdají být dosti podobné, ale vždy se stanou zajímavé události, ze kterých jsou v dalších letech srandovní historky (určitě si je tady někdy sepíšu do samostatného zápisku).
Třetí den na vodě vyrážíme na nejdelší úsek. Musíme sjet celý Český Krumlov a pak až do Zlaté Koruny. Navíc se většina chce zastavit v Krumlově na oběd, což také zabere nějakou hodinku navíc. Ve městě je totiž dnes již většina restaurací pojata jako turistické pasti a tak nám hledání vhodné chvíli trvá. Nakonec se však dobře najíme a s plným břichem všechny krumlovské jezy v pořádku sjedeme. Několikrát sice vylíváme vodu z lodí, ale to nám v tomto počasí vůbec nevadí. Později odpoledne se zastavíme „U Tří borovic“, kde si Ševa již od začátku výletu přál dát sekanou větší než houska. Jsem rád i za něj a tak si jednu dávám také. Ještě následuje zastávka v bufetu „U Milana“, kde úřaduje pan majitel, který to dělá celým svým srdcem. Tady na člověka dýchne přátelská atmosféra. Je dobře, že taková místa na Vltavě ještě zůstala. O některých nových bufetech a stáncích se podobná slova říct nedají. A pak už připlujeme do kempu Zlatá Koruna, který je dle mého vůbec ten největší na Vltavě. Většina lodí tady také končí. My budeme zítra pokračovat dál do Boršova. Mony vytáhne kytaru, přivábí obecenstvo a zase se zpívá a tancuje.
Ráno už je nadmíru náročné a já trpím. Neutuchající slunce a notné dávky alkoholu dělají své. Čtvrtý den na lodi je tvrdý, ale zase proplouváme krásným úsekem, kde voda opět teče rychleji a řeka hezky meandruje. Je tady patrný rozdíl oproti dnům minulým, všude je méně možností občerstvení. To nám ale příliš nevadí, už jsme přece jen unavení a nevím jak bychom to zvládli, kdyby bylo na každém rohu pivo. Poslední úsek je podobně dlouhý jako ten minulý a tak do kempu dorážíme vcelku pozdě. Užijeme si poslední večer, zajdeme do města na pizzu a ráno už se balíme a vyrážíme směr na vlak a pak do Budějovic a následně do Prahy.
Co dodat, snad jen vodácké „Ahój“ a zase brzo u dalších příhod z vody.
