Dopis z dospěláckého tábora (Červenoce 2021)

Zápisek je psaný formou dopisu, protože jsem si vzpomněl, jak jsme psávali babičkám z dětských táborů a chtěl jsem si to zase jednou zkusit.

Ahoj babi,

tak jsme konečně zase na nějakém výletě s partou. Pamatuji si, že než jsi loni odešla napořád, volala jsi mi a říkala, že ten covid je boží trest za to, jak se k sobě a okolí všichni chováme. Bylo mi to hrozně líto, protože jsem se vždy snažil chovat hezky, ale na druhou stranu jsi měla pravdu, když vidím některé lidi a vlastně podstatnou část světa okolo. A to jsi ani netušila, kam až to všechno zajde a jak se svět na podzim zblázní ještě daleko víc. Divné časy nastaly a my nikam nemohli. Zrušili jsme veškeré styky a akce. Čas plynul a nic se neměnilo, začínal jsem být bezradný. Už jsem se snad i bál, že nikdy žádná akce nebude. Hrozná představa, vždyť ty naše vícedenní výlety kamkoliv jsou už tak zažité a já se pokaždé nemůžu dočkat. Naštěstí se vše jako mávnutím proutku zlepšilo a my jsme mohli být konečně trochu víc spolu.

A tak jsme tady, na Dolní Moravě, v oblasti Kralického Sněžníku. Máme pěknou prostornou chatu, sešlo se nás zase přes dvacet a všichni jsme natěšení na tři dny zábavy a možná i trochu odpočinku. Večery jsou opět divoké po našem, spousta alkoholu a zpěvu. Když Lukáš vezme kytaru a začne hrát… Na to se vždy tak těším. Vím, že jsi mě měla vždycky za slušňáka a skoro abstinenta, ale to bys teda něco viděla. Každopádně v tom nejsem sám, máme to rádi tak nějak všichni. Dělali jsme kraviny, skákali po sobě a občas něco rozbili, naštěstí jsme neudělali nic sami sobě. Ale už jsme zase o něco starší a po divokém večeru nesedíme jen na chatě, ale chceme přes den i něco zažít. Byli jsme na Kralickém Sněžníku. Říkal jsem si, že 25 kilometrů bude náročných a jsem zvědavý, zda to v takové partě ujdeme. A ono to šlo, všichni šlapali jak smyslů zbavení a v neskutečném tempu jsme zdolali ten pěkný kopec a viděli spoustu nových výhledů. Karel nám to vše zkracoval různými zajímavostmi, které o okolí věděl. Byli jsme u pramene řeky Moravy a chvíli i u sousedů Poláků. Jsem pyšný na to, že to všichni ušli a nikdo si nestěžoval.

Taky jsme si vyrazili na stezku v korunách stromů a na bobovou dráhu. Zase něco nového a třeba bobovou dráhu si rád někdy znovu zopakuji. Kluci se šli projet na kolech na traily, které v horách v posledních letech vznikly. To bys ani netušila, co všechno v horách vyrostlo a jaké je tam i v létě vyžití. No a ještě jsme byli na loďkách na přehradě, kde jsme si trošku odpočinuli. A taky jsme navštívili klášter, který byl úplně prázdný. A když Bětka začala zpívat krásný chorál, který byl jen pro nás a rozléhal se celým tím nádherným prostorem, šla mi po těle husina a slzy se draly do očí. V hlavě jsem si říkal, že bys byla určitě ráda, že jsem zašel do kostela, jak jsi mi vždycky říkala.

Galánku jsem si, babi, zatím nenašel, ale kdybys viděla, jakou mám krásnou partu… Třeba bys v ten svět tenkrát věřila o něco víc.

Tak ahoj
Tvůj Zdeněk