Opět si zde odkládám jeden starší zážitek. Některé okamžiky si oživuji fotkami z našeho společného alba (díky Vám všem, kteří fotíte!).
Začíná jaro, dny se prodlužují a většina naší party se právě nachází ve čtvrtém ročníku různých vysokých škol. My na ČZU máme začátkem dubna pramálo práce a období je jako stvořené pro nějaký výlet. Už ani nevím, čí to byl nápad a proč zrovna Budapešť. Bylo ale jasné, že chceme někam do města a tak padla volba právě na ni. Tím, že je většina party z Čech a Maďarsko je pro ně přece jen vzdálenější, byl počet premiérových návštěvníků tohoto velkoměsta nečekaně vysoký. Navíc je zde podobná cenová hladina jako v ČR a to je pro nás, studenty, v tuto chvíli rozhodující.
V pátek odpoledne vyrážíme ze suchdolských kolejí na vlak, který by měl do hlavního města Maďarska dorazit po desáté hodině. Po cestě se ještě stihneme zastavit na pivo v naší oblíbené hospůdce „Útulna“ na levém břehu Vltavy. A pak už pokračujeme směr metro Dejvická a na Hlavní nádraží. Nastupujeme do dálkového vlaku a obsazujeme hned tři kupéčka.
Sestava: já, Erik, Karel, Mony, Hovy, Pavel, Dominik, Týna A., Týna Č., Klára, Lucka, Hrnek, Ondra, Kája, Štěpán, Jířa, Verča, Marťa, Hanka.
Už od začátku cesty o sobě dáváme vědět a já tuším, že tato cesta se zapíše do paměti každého z nás. A tak se i stalo. Do kupé se rozdělíme spravedlivě a každé má trošku jiné klima. Celé se to však spojuje do dokonalého celku, kdy v jednom se pije převážně slivovice, v jednom pivo a víno, no a v tom posledním se postupem času hraje a zpívá. Již před Brnem Mony ladí kytaru a my se dáváme do zpěvu. V Brně by se atmosféra dala krájet. Je teprve brzký večer, ale my už máme půlnoc a paříme o sto šest. Přisedá k nám Erik s Pavlem a naši formu jen těžko vstřebávají. Piva a panáky létají vzduchem. Tančíme na sedadlech a náš vagón doslova ovládáme. Zábava je v plném proudu, takovou párty jsem ve vlaku určitě ještě nezažil a dost možná už nikdy nezažiju.
/A opravdu, už nikdy jindy jsem nezažil pařbu ve vlaku, která by se jen trochu přiblížila tomu, co se tam odehrávalo tenkrát./
Po několika písních se v pár lidech přesouváme do jídelního vozu, kde si dopřáváme točené pivo značky Plzeň. Všichni jsme ve velmi rozjařené náladě, pak se ale stane osudový okamžik, kdy se nám povede zastavit celý vlak a Karel musí řešit nepříjemnou událost.
/Tyto okamžiky však nechci popisovat detailně, jelikož v nich nehraji roli. Je to spíš na nějaké důvěrné vyprávění, ale ne ode mě./
Před půlnocí nás většina se zpožděním dorazí na Hlavní nádraží, kde má Erik první přednášku (každý jsme si měli připravit povídání ke konkrétní památce, na Erika vyšlo nádraží). Vzhledem k jeho stavu to zvládá velmi dobře, následně vyrážíme po svých směrem na náš hostel přímo v centru města. Autem za námi doráží Ondra a Marťa. Bez problémů se ubytujeme. Hostel je to klasický, ale čistý a kousek od nejvýznamnějších památek a diskoték. Rozjetý večer dokončíme obstojně na něm, do ulic si už netroufáme. Uděláme ostudu alespoň tady (zubní pasta a podobné věci lítají vzduchem). Pozdě v noci se postupně ubíráme na kutě.
Je krásné jarní ráno. Venku příjemně teplo, ptáčci zpívají a my se probouzíme z alkoholového deliria. Snažím se zavelet a vyhnat lidi do ulic, ale není to vůbec lehké. Trvá nám dlouhou chvíli než se sladíme, ale to si to už štrádujeme po maďarské dlažbě. Hned první dojmy jsou skvělé, to město mi přijde takové čistší a zářivější. Možná je to jen pocit z nového, ale od první chvíle se mi tady moc líbí. Dnes toho máme v plánu opravdu spoustu, projdeme vlastně skoro celé centrum a přilehlé památky a parky. Přes centrum a vrch Gellért se dostaneme až k obrovskému královskému paláci (Budínský hrad) a následně pak na Rybářskou baštu. V průběhu dne se k nám také přidávají (ve vlaku ztroskotavší) Mony, Karel a Dominik. Stihneme si také dát tradiční oběd, který se v mé hlavě do dneška připomíná jako jeden z těch vůbec nejhorších (tradiční maďarské jídlo u nás zůstalo tentokrát nepochopeno).
Po celý den se nám ze spousty míst naskýtají krásné výhledy na město. A ze zmiňované Rybářské bašty je v pozdním odpoledni dokonalý pohled na ikonický parlament, který je snad na každé promo fotce z tohoto města. Celé je to trochu jako z Harryho Pottera. Před nastávajícím večerem se vracíme na druhý břeh (budapešťské mosty přes řeku Dunaj jsou samotnou kapitolou, překrásné stavby) a krátce se zastavujeme v našem hostelu.
Večer je nádherně teplý, jako ostatně celý den. Takové to jaro, které si po dlouhé zimě užíváš všemi smysly. V centru kvetou třešně, na každém rohu je levné voňavé jídlo a alkohol. Hloučky mladých lidí se baví v parcích, tohle město je jako stvořené pro nás. Mony si na hostelu vyzvedl kytaru a jdeme do víru velkoměsta. Napřed na břehy Dunaje, kde si vychutnáme parádně nasvícené památky a mosty. Poté se přesouváme do jednoho z parků. Hrajeme a zpíváme. Povedený dlouhý večer, který opět dokončíme na hostelu. Zde již svými vzpomínkami však nemůžu příliš sloužit (a není to dobou, která od této akce uplynula).
V neděli vstaneme ještě o něco později, dole pod hostelem si dáme klasický gyros (v přepočtu za cca. 60 Kč), který zde jíme ke snídaní, obědu i večeři. Znovu se projdeme kolem, nám již známých, basilik a chrámů. Nakoupíme si tradiční maďarské dobroty na obřích trzích, které mi svojí rozlohou vyrazí dech. A postupně se dostaneme k řece, kde máme v plánu nasednout na loď, která je zde v ceně MHD. Za pár korun, vynaložených na obyčejnou jízdenku, se zde můžete plavit po Dunaji, úžasné. Plavba lodí je sama o sobě zážitek a pohled na parlament z vody je až kýčovitý. Vylodíme se na Markétině ostrově, kde se každoročně koná jeden z největších evropských festivalů Sziget. Všude kolem nás to kvete, užíváme si probouzející se přírody uprostřed města a procházíme ostrov křížem krážem. Zpět na pevninu se dostaneme opět lodí a tady už se náš výlet pomalu chýlí ke konci. Nasedáme do stařičkého metra a odjíždíme na okraj města, kde vklouzneme do autobusu společnosti Regiojet.
Poslední, co si na tomto výletě opravdu užijeme, je šestihodinová cesta nepohodlným autobusem zpět do Prahy. Poprvé závidím lidem, kteří bydlí v Brně.
Co dodat, výlet do Budapešti byl legendární. Za dva dny jsme stihli prochodit celé centrum města, dvakrát pořádně zapařit a ještě zažít nepopsatelnou cestu vlakem, která se zapsala do historie naší party.
Některá navštívená (spíše zhlédnutá) místa:
– Budínský hrad
– Országház (parlament)
– Rybářská bašta
– Bazilika sv. Štěpána
– Matyášův chrám
– Széchenyi Lánchíd
– Markétin ostrov
– hora Gellért a přilehlý park
– Central Market Hall
– Maďarská státní opera
– Citadella
– Velká synagoga
– Liberty bridge
– celé centrum města a všudypřítomné parčíky
Další fotky:
