Na základě Karlova zápisku (zde k přečtení: vlakové dobrodružství ) tvořím zpětně opět jednu vzpomínku. Tentokrát se vracím do roku 2016 a jestli tě zajímají vlaky, tak pojď se mnou.
Je červenec, venku teplo, prázdniny. Idylka, teda ne tak úplně. Ještě stále vstřebávám svůj (dnes už legendární) skok do kiwi u Monyho, kdy jsem si vyhodil klíční kost, musel na operaci a připravil se o část prázdnin. Karel zase v boji na zeleném pažitu upadl tak nešťastně, že ho operace také neminula a ke všemu ho připravila o prázdniny v Americe. To je však ideální začátek pro naplánování jiného výletu. No a že to netrvalo dlouho, Karel uviděl na nádraží billboard, který lákal na nákup týdenní celorepublikové jízdenky na vlak a plán tak začal rychle nabírat na obrysech. O prázdninách pro studenty za necelých 700 Kč. Paráda, to musíme využít, slovo dalo slovo a my jsme stáli na Hlavním nádraží v Praze.
Karlovi se podařilo na týdenní jízdu Českem zajistit trojčlennou posádku sestávající se z něj samotného, jeho kamaráda Davida a mé maličkosti. Já jsem Davida neznal, ale při brzké dopolední pobídce k společnému sdílení oblíbené koly s rumem jsem si byl vcelku jist, že vše proběhne v pořádku a výlet si všichni užijeme. A už jedeme, celý itinerář a zastávky na trase naplánoval Karel, my jsme to jen odsouhlasili . Už od začátku se ukazovalo, že plán je velmi dobře sestavený. Vyrážíme směr východ a první zastávka je v Kutné Hoře, která je zapsána na seznamu UNESCO a známá především díky chrámu svaté Barbory. Vcelku rychlá prohlídka města a už se přesunujeme do Žďáru nad Sázavou, kde na nás čeká další památka světového dědictví, konkrétně poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Zajímavé je, že nejvíc na nás ve Žďáru zanechala dojem hospůdka u nádraží, která spadá do té nejnižší cenové kategorie a pach minulého režimu v ní rezonoval i v tomto století. No nic, vyrážíme dál směr Morava. Dnešní spací destinace je v okolí hradu Pernštejn. Máme však dost času a tak se rozhodneme udělat rychlou zastávku v Novém Městě na Moravě, kde si chceme prohlédnout zmodernizovanou biatlonovou arénu. Chybka se však vloudí a my vystupujeme na špatné zastávce. Plán rychle přehodnotíme, projdeme nezajímavé centrum městečka a dáme si pivo v místní restauraci. Spokojení nasedáme do dnešního posledního vlaku a přesunujeme se pod zmiňovaný hrad do obce Nedvědice. Po prozkoumání okolí najdeme vhodné místo s výhledem přímo na hrad, tady bude krásný východ slunce. Důvěřivě schováváme věci v lesíku a jdeme zpět do obce na večerní pivko.
/Miluju vůni letních večerů a vzpomínám si, že tady ten byl přesně takový voňavý a mohl by se používat jako jejich definice./
Ráno vstáváme na východ slunce nad hradem, ten nás navnadí do dalšího krásného a bezstarostného dne. Jdeme na vlak a už si to razíme směr Brno. Projdeme si centrum, všechny tři památky města a dopřejeme si oběd a zdejší pivo Starobrno. A zase na vlak a dál na jih na Pálavu. Po cestě ještě krátká zastávka v Břeclavi a trochu delší ve Valticích, kde si neodpustíme návštěvu zámku Valtice a jeho přilehlých zahrad. Přidává se k nám Erik a jedeme do Mikulova, kde si koupíme víno a vydáváme se do malebných kopečků a vinic Pálavy. Zažíváme nádherný západ slunce nad vinicemi, počasí nám přeje, paráda. Pod Sirotčím hrádkem rozděláváme „kemp“ a rozpalujeme oheň. Opékáme buřty, pijeme víno a dlouho si povídáme. Ach, úplná reklama na léto.
Chceme vyrazit zase brzy, víno nám to však znemožní a ráno se protahuje. Ujedou nám dobře navazující autobusy a na vlak v Mikulově nasedáme až v odpoledních hodinách. Dostali jsme se do mírného skluzu, ale do Jeseníků se snad ještě dnes dopravíme. Opět se vydáme do Břeclavi a pak dál na sever. Erik vysedne v Otrokovicích a my pokračujeme do Olomouce, kde si dáme oběd a prohlédneme celé centrum města. No a pak už hurá do Velkých Losin a do našich druhých nejvyšších hor. Tentokrát si dopřejeme noc v kempu, kde chceme přespat pod širákem. Avšak paní domácí nám nabídne možnost noci v karavanu s krásným názvem „Luxus“, neváháme ani vteřinu. Večer následuje krátká zdravotní procházka, pár piv u majitelů kempu a příjemné posezení s milým pánem, který nám vyprávěl historky z mládí a my jemu na oplátku zase o naší právě probíhající cestě.
Noc v posteli byla dobrý nápad, cítím se jako znovuzrozený a připraven na další dobrodružství. Dnes to bude náročné. Z Kout nad Desnou vyrážíme po sjezdovce nahoru k technickému divu Dlouhé stráně. Jdeme ve velmi slušném tempu a cesta ubíhá, přesto si její poslední část od vrcholu lanovky k přehradě zkracujeme místním mikrobusem, jelikož nás tlačí čas. Dílo Dlouhých strání mě nepřestává udivovat, počasí je zase nádherné a my si užíváme dalekých rozhledů. Pak rychle dolů a nasedat do vlaku, je před námi dlouhý přejezd do Českého ráje. Pro zkrácení cesty použijeme ověřenou metodu koly s rumem. Ten se nám podaří rozlít, ale v poloprázdném vlaku to snad nikomu nevadí. K večeru dorazíme do plného kempu Sedmihorky, kde si zaplatíme za spaní pod širákem (divné že?) a kluci ochutnají nejmenší a nejdražší pizzu světa. Postupem času zjišťujeme, že je kemp zaměřen hlavně na rodiny s dětmi. Škoda, chtěli jsme trošku párty. Z té nakonec moc není a my brzo usínáme (únava začíná být značná).
Po ranní hygieně necháváme krosny pod celtou v kempu a vyrážíme na obhlídku okolí a do srdce Českého ráje. Na chvíli se k nám přidá neznámý a asi trošku zbloudilý poník, který věří, že našel nové majitele. My mu však trochu zbaběle utečeme a o chvíli později dorazíme na hrad Valdštejn. Ten si obejdeme a prohlédneme zvenčí a pak už přes skalní městečka zpět do kempu, kde na nás čekají netknuté krosny. Trošku se nám uleví (člověk nikdy neví) a už šlapeme na nedaleké nádraží. Po chvíli dorazíme do stanice Březina nad Jizerou a odtud šplháme k dalšímu skalnímu městečku Českého ráje, k Drábským světničkám. V půli cesty se nám ještě podaří odložit si krosny ve zdejší hospůdce, cesta tak plyne rychleji. Světničky si projdeme, já jsem z nich nadšený, jelikož se jedná o změť žebříků, lávek a můstků, které propojují jednotlivé skalní útvary. Poslední zastávka dnešního dne je pivovar Svijany, kde si ve skvělé a skromné pivovarské hospůdce dopřejeme několik piv a společnost nám přijede dělat Štěpán, který bydlí pár kilometrů odtud. Jelikož je zde autem, tak zůstane jen u jídla a nealkoholických nápojů. Po několika hodinách se trochu těžce zvedáme z lavic a Štěpán nás odváží pod zříceninu hradu Zvířetice, kde máme „zarezervovanou“ poslední noc pod širákem. Původně jsme chtěli přespat na nádvoří zříceniny, bohužel jsme však trefili jedinou noc v roce, kdy se tady koná noční prohlídka a okolí je přeplněné auty a všude je spousta lidí. Štěpán odjíždí domů do vyhřáté postýlky a my jdeme hledat vhodné místo, které se naskytne v obranném příkopu pod hradem. Terén a vysoká tráva nejsou úplně ideální, ale podaří se nám je hezky zkulturnit a připravit na spánek. Pojíme, dopijeme pivo a jdeme spát.
Po probuzení si sbalíme a vystoupáme zpět na hrad, který si (už bez lidí) prohlédneme. Je moc hezký a zároveň je to poslední cíl naší výpravy. Jsme spokojeni ze všech těch nově nabytých zážitků a zkušeností. Na vlakovém nádraží si popřejeme šťastnou cestu, já vyrážím směr Zlín a kluci k nim do Plzeňského kraje. Jízdenka nám stále platí, tak si to hoši ještě prodlouží přes Máchův kraj, Ústí nad Labem, Karlovy Vary a Cheb.
Nádherný výlet, nádherné vzpomínky. Spousta nových míst, památek, zážitků a piv. Za pět dní jsme toho stihli opravdu hodně. Za pár korun. Kdo má rád vlaky a trochu dobrodružství, může si podobný výlet kdykoliv naplánovat. Týdenní jízdenky se určitě stále prodávají.