Ani nevím, jak to začalo. Pamatuju si jen několik obrazů… Karel přichází do pokoje a ptá se, zda bych nešel B7… Směju se. Jdeme 30 km Tábor-Prčice, kdy vypijeme nespočet piv. Karlos jde v dalším roce celý 70 km dlouhý pochod Praha-Prčice… Vůbec mě to neláká. Někdy v mezidobí zkouším také dojít na Říp a při mé chabé fyzičce to balím po 38 km úplně vyčerpaný. Celkově spíš zmar a jen nějaké náznaky. Pak začínám běhat…
Pelhřimovská – Říp (březen 2020, lehce přes 60 km)
Je první lockdown a my se s Erikem rozhodujeme vyrazit ode dveří bytu až na Říp. Trasa bude mít něco přes 60 km a já si myslím, že jsem po necelém půl roce běhání dokonale připraven… Nejsem. Nemáme zkušenosti, jdeme ve špatných botách a s obyčejným batohem, který nám po několika desítkách kilometrech deformuje záda. Tempo napálíme, ale díky tomu, že je trasa až pod kopec téměř celá po rovině, se nám jde vcelku dobře. Neumíme však hospodařit s vodou a v Kralupech propásneme doplnění a pak trpíme. Ve vesnici pod Řípem si koupíme každý petku piva a tu postupně při výstupu a sestupu vypijeme. Zvládneme to, Erik to však odnese poškozenýma přitahovačema, z čehož se po letech stane legendární příhoda.
Přeběh Orlických hor (září 2020, 50 km)
Můj soukromý projekt a přeběh Orlických hor po hlavní hřebenovce. Možná moje nejlepší běžecká forma vůbec.
Rakovník – Beroun (únor 2021, 50 km)
Legendární první přechod ve formaci Karel-Erik-já. Trasu jsme si náhodně vymysleli a nestačili zírat. Přešli jsme Křivoklátsko napříč a byl to skvělý úvod do tradice 50 kilometrových přechodů. Trasu jsme šli za hlubokého covidu, takže byl problém najít něco otevřeného, na druhou stranu zde bylo velmi málo turistů. Jednou by z této trasy mohl být nějaký závod. Ještě než se z Křivoklátska stane NP, pak už to asi možné nebude. Taky jsem se tady zamiloval do Nižboru.
Kolem Sázavy (duben 2021, necelých 50 km)
Plánováno jako další padesátka, nakonec jsme trasu museli lehce zkrátit kvůli časovému presu. Šli jsme v neděli a od té doby už víme, že lepší je chodit v sobotu. Vracet se rozbitý večer autobusem a druhý den ráno vstávat do práce není nejlepší pocit. Trasa se mi trošku vytratila z paměti, vedla dost po asfaltu a nebyla tak povedená jako předchozí.
Ještěd – Sněžka (květen 2021, 87 km)
První polovina roku 2021 byla silná a poprvé jsme vyrazili na něco opravdu dlouhého. Vytipovali jsme si vlastní trasu a šli. Nezastavil nás ani sníh, kterého bylo v Krkonoších ještě požehnaně a úspěšně jsme dokončili první pochod delší než 80 km. Musím říct, že mě to docela ujistilo v tom, že B7 nějak zvládneme. A taky nám to dalo další tradici do příštích let.
První B7 (srpen 2021, 101 km)
Před pár lety jsem se Karlovi za tento nápad vysmál a teď jsme ji dokončili. Soustředěně a bez větší krize. Nejlepší pocity v cíli a taky neblahý signál někde vzadu v hlavě, že jde jít ještě dál. Na to je však ještě čas.
Přechod Českého ráje (únor 2022, 50 km)
Do týmu k nám přiskakuje hned trojice nováčků a jdeme v šesti. Já, Karel, Erik, Griša, brácha a Hovy. Griša s bráchou mají v plánu B7 a tak si zkouší delší trasy. Nejsem úplně překvapený, že to oba zvládají v pohodě a díky jejich sportovním zkušenostem budou dobří tahouni do dalších výzev.
Ještěd – Szklárská Poreba (květen 2022, 81 km)
Jdeme v pěti – já, Karel, Erik, Griša a brácha. Náročný přechod zakončený neskutečně obtížným stoupáním na Szrenicu. To se mi vepsalo hluboko do paměti a nejeden z nás si tam prošel možná největší krizí ze všech přechodů. Vše je vykoupené výbornými burgery v Polsku. Večer si však moc neužijeme a brzo odpadáme. Z tohoto pochodu mi utkví v paměti ještě ranní návštěva lesního baru uprostřed Jizerských hor, kde jsme si dali pivko.
Okolo Schafbergu (červenec 2022, 50 km)
Docela nečekaná, ale možná nejnáročnější padesátka. V sestavě s Erikem a bráchou jsme v noci vyrazili z Prahy, bouchli náročnou trasu s velkým převýšením, přespali v kempu a druhý den ještě téměř třicítku. Docela nesmysl.
Druhá B7 (srpen 2022, 101 km)
Brácha se na předchozím výletě zranil a tak na naši druhou B7 vyrážíme jen já, Erik, Karel a Griša. Erik a Griša ji jdou poprvé a celou trasu zvládají parádně. Já jsem napůl zraněný a docela z formy. Po většinu trasy se trápím a vůbec mě to nebaví. Není to takové potěšení jako první ročník… Možná i proto, že vše již znám a tak je to celkově těžší na psychiku. Nakonec všichni šťastně dokončíme a úspěch oslavujeme v nedalekém apartmánu.
Ještěd 24 (leden 2023, 77 km)
Před Vánoci se s Grišou domlouváme na tuto šílenost. Přemýšlel jsem o tom dlouho, ale jsem rád, že se první ozval Griša a chce do toho jít, jelikož bych se sám asi neodhodlal. Počasí je spíš jarní a na trati nás trápí tuny bláta. Jdeme poprvé v opravdu závodním tempu a ve dvojici dokončujeme na čtvrtém místě. Každý naběháme 77 km a Ještěd otočíme dohromady 14 krát. Velká paráda a spokojenost. Na to, že si už tak půl roku připadám totálně z formy. Ještěd je jedna z mých osudových hor.
Přechod Jeseníků (duben 2023, 59 km)
Letos se typický jarní přechod transformoval spíše do takového okruhu. Asi naší nedočkavostí jsme jej přesunuli o tři týdny dříve a počasí nám vůbec nepřeje. Celý pátek prší a my tak nechceme vyrazit na noc. Z Prahy tudíž vyjíždíme až po půlnoci a do svahu vyrážíme nad ránem. Po deštích je terén na začátku trasy dost náročný. K tomu je asi polovina pochodu po sněhu, což nám ubírá spoustu sil. Naštěstí jdeme jen chvíli nocí a pak už nám pomáhá denní světlo. Počasí si s námi fakt hraje a je čistě zimní. Nic lehkého a i přes nižší kilometráž jeden z těžších pochodů. Na konci zasloužená odměna a oslava v podobě několika piv a panáků.
Mozart by UTMB (červen 2023, 82 km)
Nejtěžší závod v životě. Naprosto jednoznačně. Chtěli jsme to jít pod 15 hodin, což se nám nakonec všem povedlo, ale bylo to utrpení. Začátek jsem totálně přepálil a v jednom seběhu si klasicky „rozjel“ koleno a to mě pak trápilo ve všech dalších sebězích, kdy jsem fakt neskutečně trpěl. Aspoň jsem ponaučený do příště a musím to udělat jinak. Každopádně závod to byl krásný. To okolí Salzburku je nádherné a mám to tam moc rád. Všechna ta jezera a vesničky… Do toho neskutečně krásné, ale strmé kopce. Doběh v Salzburku, kde nám i v pokročilou hodinu fandilo spoustu lidí, byl třešničkou na dortu. Pak jsme se už jen odebrali na ubytování a odpočívali. Takto unavený jsem v životě nebyl. Extrémně tvrdý závod. Atmosféra a organizace byla však naprosto špičková a byl to náš vstup do UTMB. Počítám, že v příštích letech ještě spoustu dalších závodů této organizace navštívíme. Tak uvidíme.
Nedokončená B7 (září 2023, cca. 70 km)
Vše vypsáno v samostatném příspěvku. Nepovedený závod a brzký konec.
Pouť za smažákem (říjen 2023, 60 km)
Ještěd 24 (leden 2024, 77 km)