Je léto a já se válím na pláži v Chorvatsku. Vždy jednou za rok tento typ dovolené rád absolvuji, jelikož většina ostatních víkendů a volného času patří outdoorovým a dalším aktivitám, u kterých si moc neodpočinu. A taky proto, že tam vždy načerpám energii a nápady na další méně či více extrémní výlety. No a někdy v půlce dovolené u moře mě napadlo, že bych mohl vyrazit na nějaký větší festival. Před rokem jsem zavítal jako „uklízeč“ na festivaly v Anglii a díky této brigádě jsme se dostali i na jeden z největších festivalů světa Reading (o tom zase jiný zápisek). Ta atmosféra obřích zahraničních eventů mě dostala natolik, že jsem prostě musel znovu. A tak padla volba na Lollapaloozu v Berlíně.
Jedná se o putovní hudební festival, který se nejprve konal pouze v USA, avšak postupem času se rozšířil i do dalších světadílů. V současné době každoročně proběhne v Chicagu, Berlíně, Buenos Aires, Santiagu, Sao Paulu, Stockholmu a Paříži. Já jsem si vybral ten nejbližší v Berlíně. Naplánoval jsem si jednodenní návštěvu na sobotu, abych si v práci nemusel brát dovolenou. Lístky jsem si zajistil ještě na dovolené a pak už jsem se mohl jen těšit.
V pátek večer usínám dříve než jindy a nemohu se dočkat rána. Odjezd autobusu z hlavního pražského autobusového nádraží Florenc je ještě před svítáním, konkrétně v pět ráno. Čekají mě 4 hodiny cesty do Berlína, které již z minulých výletů do tohoto města znám. V Regiojetu cesta ubíhá rychle a plynule, za chvíli se objevuji na vnějším dopravním uzlu Berlína. Festival se koná na olympijském stadionu, který je odtud v docházkové vzdálenosti. Cesta k němu mi trvá přibližně půl hodinky a už několik set metrů před ním začínají davy přicházejících houstnout. Přicházím přesně na otevření bran a hned od rána do areálu proudí tisíce lidí. Fascinuje mě zdejší odbavování a „security check“. Vše je maximálně organizované a davy procházejí vstupními branami plynule a jen s malým zdržením. Mají to skvěle vyřešené, stovky organizátorů a informace na každém kroku. Vše na top úrovni, stotisícový festival jde poznat už od prvních okamžiků.
Po vstupu procházím zdejší fashion zónu a další koutky všemožných sponzorů. Spousta vyžití a možností, jen tento prostor je skoro stejně velký jako některé největší české festivaly. Obcházím olympijský stadion z druhé strany, abych mohl nahlédnout dovnitř, kde je stage, na které bude v dalších hodinách převažovat taneční hudba. Přijde mi vtipné, že na tak obrovském stadionu je až třetí největší stage festivalu. A že je povedená, genius loci zde opravdu rezonuje. Poslechnu si německého DJ pod pseudonymem Claptone a jdu zkoumat další kouty areálu. Postupně se taky seznamuji s bezhotovostním placením, kdy jsem si před začátkem nahrál peníze na svoji online peněženku a zde již jen platím čipem, který je součástí festivalového náramku. Na začátku jsem z toho nervózní, u nás v ČR to přece jen ještě není tak obvyklé a já s tím nemám absolutně žádné zkušenosti. Postupem času tomu přijdu na kloub a systém si nemohu vynachválit. Jen si musí člověk dávat pozor, aby mu peníze na čipu nedošly, což však pomáhá řešit zobrazená zbývající částka, která se po nákupu nápoje nebo jídla objeví na monitoru.
Stihnu rychlý oběd a u velkého bazénu shlédnu nádhernou show akvabel a dalších umělců. Následuje přesun pod hlavní stage. Lollapalooza funguje na dvou hlavních podiích, které jsou v relativní blízkosti a muzikanti se na nich střídají. Jedno hraje, na druhém se zvučí. Nutno říct, že prostory před nimi jsou obrovské, odhadem komfortně pro 60-80 tisíc lidí, ale myslím, že by se sem najednou vešel bez problému i celý festival (na kterém je kolem 100 tisíc lidí). První hudebník, který mě zde zajímá, je Tom Walker. Bezchybný zvuk a výkon písničkáře mě nadchne a navnadí do dalších hodin. Celkově je zvuk na všech pódiích téměř dokonalý. Jedno velké WOW.
Jdu se podívat na svoji crush, na Sigrid. Tady není potřeba mnoho slov, před nějakým časem mě naprosto očarovala a teď hltám každé její slovo, je dokonalá. Výkon parádní, publikum je zatím vlažnější a rozsáhlý prostor zaplňuje jen z malé části. Ale to je jasné, v areálu je takto odpoledne spousta jiné hudby a možností zábavy. Hlavní hvězdy teprve přijdou. Po Sigrid si dám půlku setu Pale Waves, které jsem nestihl na RfP a kteří mě baví víc a víc. Hrají na menším zastrčeném pódiu, ale já jsem spokojený. Jejich osobitý indie rock sem určitě patří.
A teď už rychle pod hlavní pódium a čekat na jednu z hlavních hvězd Billie Eilish, která za poslední rok vyletěla až ke hvězdám. Asi i proto, že se harmonogram skládal před půl rokem, hraje už po páté hodině odpolední (třeba na Readingu ji na poslední chvíli ještě přiřazovali pozdější slot a větší stage, jelikož by se na menší prostor její fanoušci už těžko vtísnili). Plocha je dle mého očekávání poprvé pořádně zaplněná a já při neuvěřitelném pískotu před nástupem začínám chápat její slávu. Je nemožné se prodrat někam víc dopředu, tak si koncert dopřávám ze zadních řad, kdy mi hlavně při prvních písních zpěv Billie nahrazují její fanoušci. Neskutečné, takto nahlas jsem snad fans ještě zpívat neslyšel. Koncert má skvělou atmosféru a spád, po dvou třetinách se ovšem vydávám na jiné vystoupení, kdy stihnu konec show Scooterů. Na těch jsem (jako spousta mých vrstevníků) vyrostl a tak si je chci odškrtnout a podívat se, zda to ještě dává smysl. A ono jo, hromada převážně německých fanoušků vytváří elektrizující atmosféru a na mě jde totální nostalgie. Mají formu jako zamlada a těch pár písní (How Much is The Fish, Maria, Ramp! atd.) mě dokáže dokonale pobavit. Někomu to může připadat jako trapné vystoupení, kdy se postarší chlápci snaží pobavit převážně mladé publikum zvláštním stylem hudby… Ale ono to i po těch letech funguje a tisíce lidí se baví. A to je přece to hlavní.
Poté se krátce zastavím na setu Courtney Barnett, dám si nejklasičtější berlínský street food ve formě currywurst a pokračuji na vrchol dnešního dne. Tím je dvojice Twenty One Pilots. Dostanu se do přijatelné vzdálenosti od vystupujících a společně s desítkami tisíc dalších lidí čekám na začátek. Hlavní prostor je již zcela zaplněný a atmosféra je ohromující. Jeden hit střídá druhý, Tyler stihne oznámit, že se zanedlouho stane otcem a energie z pódia stříká v ohromných gejzírech. Kluci by mohli vyučovat práci s publikem, koncert má ohromný spád. Před koncem se vydávám opět na olympijský stadion, kde proti hlavní hvězdě hraje Alan Walker. Zase, je pro mě skoro až nepochopitelné, aby hrály takto velké hvězdy proti sobě. A oba koncerty mají plno, masakr. Na Alana jsem si přišel hlavně pro můj oblíbený hit Faded. Ten je v repertoáru očekávaně na posledním místě a já jsem spokojený a pomalu už taky dost unavený.
Ještě mě však čeká jeden velký návrat a exkluzivní koncert po mnoha letech. Jedná se o trojici Swedish House Mafia, která měla mezi sebou tak velké osobní spory, že si většina hudebního světa myslela, že už je nikdy na jednom pódiu spolu neuvidí. Lollapalooze se však tento mistrovský kousek povedl a já si mohl na gigantické stagi poslechnout průřez jejich tvorbou. Set sestavený z největších pecek, které za ty roky dali dohromady se povedl a já si zavzpomínal na svoje diskotékové roky. Na závěr přišel ohňostroj a to už se den chýlil ke konci. Masa lidí se začala pomalu rozcházet domů, já jsem spěchal na noční autobus zpět do Prahy. Vše jsem stihl, přežil nekonečnou cestu plným autobusem a nad ránem jsem byl zpět na bytě. Přesně 24 hodin od včerejšího budíčku.
Taková jednodenní návštěva tohoto berlínského festivalu určitě stojí za to a mohu ji jen doporučit. Je to nejbližší možnost jak zažít opravdu velký světový festival a jeho atmosféru. Organizace, možnosti, zábava, zvuk a vlastně většina věcí okolo tohoto festivalu je na top úrovni. Aktuální hudební hvězdy doplněné mladou krví. Celkově je aura festivalu dost fresh. I co se týče návštěvníků, kdy se v areálu nachází pestrá směsice osobností. To mě na tom baví asi nejvíc.
Praktické info:
– místo konání: Berlín (olympijský stadion)
– datum konání: začátkem září (jeden z posledních velkých festivalů v Evropě)
– cena lístku: na jeden den cca. 2 000 Kč, na dva dny cca. 3 500 Kč
– forma placení v areálu: cashless (bezhotovostně)
– doprava do Berlína z Prahy: autobusem (zastávka kousek od místa konání), autem, nebo vlakem
– hudební produkce: 11:00 – 24:00
– ubytování: jedná se o typický městský festival, tudíž bez jakéhokoliv kempu, avšak spousta možností ubytování je v samotném Berlíně (to znamená delší dojíždění na místo a nutnost vzít si vše sebou)