Štve mě, že si skoro vůbec nevzpomínám, co jsem dělal a nad čím přemýšlel, když mi bylo 20. Proto si tady odkládám svůj pohled na svět ve 30.
– Šíleně se těším na RfP. Nejoblíbenější festival a milované místo, které jsem už tři roky kvůli pandemii covid nenavštívil. Za dva týdny tam budeme a já asi puknu radostí, že je vše zase jako dřív.
– Před měsícem jsem po x letech znovu rozečetl Harryho Pottera. Zrovna čtu druhý díl a je to paráda. Přes den chodím do práce, večer s Harrym, Ronem a Hermionou do školy v Bradavicích.
– Pozval jsem rodiče do Alp na hory, abych tam s nimi oslavil narozeniny a zároveň jim ukázal styl, jakým jezdíme s partou na prodloužené víkendy o Velikonocích a prázdninách.
– S Monym jsme jako oslavu pro kámoše naplánovali jednodenní vodu. Těším se na nejhezčí úsek v ČR a následnou akcičku. Navíc jsem se loni na vodu vůbec nedostal a už mi to chybí.
– Štve mě válka. Obecně. První mě štvala hlavně ta, která začala v únoru na Ukrajině. Postupem času si začínám uvědomovat, že ve světě je takových nespravedlností víc. Jasně, bylo to vždycky a já to vnímal, jen teď to ve mně víc rezonuje.
– Po dlouhé době mě zase baví volejbal.
– Chodím běhat třikrát až čtyřikrát týdně a vlastně už si ani nepamatuju, jaký byl život před během. Asi neúplný?
– Po večerech rád sedávám v pokoji a píšu si zápisky do tohoto deníčku.
– Těším se na druhou B7 na konci léta.
– Práce mě baví čím dál víc. Nechápu. Jsem tam skoro čtyři roky a je to zábava! Já, ten který vždycky říkal, že bude rebel a bude si dělat vše po svém… To si asi dělám, ale pracuju u toho. A překvapivě mi to dává smysl.
– Přemýšlím, jestli se někdy vrátím do Zlína. V Praze je mi teď tak nějak dobře. Zvláštní.
– Už chci zase zimu a lyžovat. Klasický stav na začátku každého června.
– Na Instagramu oznamuje každý druhý svatbu nebo dítě. Na začátku mě to možná trošku stresovalo, teď je mi to jaksi jedno a jsem k tomu možná až moc neutrální a netečný. Nebo je to nějaký mindrák, když o tom píšu? Já myslím, že ne. Jako fakt… Je mi to jedno. Jen to vidím každý den, tak je to součást mé sociální bubliny a tím pádem i mé hlavy.
– Čím dál víc mě baví mapy. Každý den brouzdám na portálu mapy.cz a i ty tištěné mě fascinují. Když někam jedeme, tak si ono místo perfektně načtu na mapě a vím o něm úplně vše. Je to asi obsese.
– Bydlíme s klukama na Budějovické, říkáme tomu komuna. A je to skvělé. Dá se říct, že jsem tady teď doma.
– S rodiči máme skvělý vztah. Cestujeme si spolu po všemožných koutech Česka a často rádi vyrážíme i do zahraničí. Dost mě to baví. Jak se moc nevidíme v normálních týdnech a jsme od sebe daleko, tak si to vynahrazujeme na těchto výletech.
– Další obsese je počasí. Sleduju ho několikrát denně a zajímá mě o něm každá podrobnost. Možná bych si ještě někdy v budoucnu rád vystudoval meteorologii.
– Mám tu nejlepší partu, o které jsem si tady už pár zápisků udělal. Těším se na další akce s nimi. Chápeš? Pořád se scházíme a jezdíme spolu na výlety a akce. Je nás v kontaktu několik desítek. Neuvěřitelné.
Jo a už vím, co jsem dělal před deseti lety. Koupil jsem si lístky na první RfP a udělal přijímačky na ČZU.
Tak za deset let…
Kde budu? A budou v Alpách ještě ledovce?