V zimní sezóně jsem zažil mnoho dobrodružství a taky získal nové kontakty. Díky kamarádům ve Velké Úpě jsem se poprvé doslechl o možnosti práce na festivalech v Anglii. Slovo dalo slovo a v půlce letních prázdnin stojíme na letišti společně s Monym a Hrnkem. Natěšení a zároveň nervózní z totálního neznáma.
Letadlo se vznese, prolétne nad kanálem La Manche a po necelých dvou hodinách dosedá na letiště Stansted, ze kterého je to do centra Londýna ještě pěkných pár desítek kilometrů. Autobusem se trmácíme skoro dvě hodiny a pak ještě další minuty v spletité londýnské MHD. Největší problém je, že právě vládne noc a spoje moc nejezdí. Nějak to však zvládneme a uprostřed noci se ubytujeme v příjemném hostelu v nepříjemné čtvrti. Druhý den prochodíme Londýn, odpočíváme, pijeme pivo. Pohodička.
Podruhé se vyspíme v hostelu a další den už máme naplánovaný přesun na západní cíp Anglie, kde nás čeká první ze dvou festivalů. Jeho název Boardmasters napovídá, jaké je jeho zaměření. Jedná se o hudební festival, ke kterému jsou přidruženy surfařské a skatové závody a další podobný doprovodný program. Vše se odehrává nedaleko města Newquay v hrabství Cornwall. Je to trošku jiná Anglie, taková víc pohodová a free. Až by člověk ani nepoznal, že je v konzervativním království. Panenské útesy, o které se tříští vysoké vlny. Ve vlnách pak každý den spousta surfařských mistrů, kteří se předhánějí, kdo dá líp. A festivalový areál přímo na jednom z těch útesů, wow. Nepopsatelné, určitě chci ještě jednou tento fesťák zažít. Ale popořadě.
Po krkolomné celodenní jízdě na místo festivalu nás vyzvedává jeden z vedoucích ve městě a doveze nás do stanového městečka pro personál a brigádníky jako jsme my. Hned po průjezdu kolem areálu tuším, že to bude trošku jiný rozměr festivalu než jsem zvyklý. Ubytujeme se jednoduše, najdeme si místo pro stany a ty postavíme. Budou pro nás následující měsíc a půl domovem. Sám jsem zvědavý, jak to budu zvládat, ale neměl by to být nepřekonatelný problém. V našem kempu mám pár známých, kteří nám v prvních hodinách pomůžou a vysvětlí nejdůležitější pravidla. Po nezbytném prvotním zařizování jdeme obhlídnout okolí a uděláme si procházku zpět do města, abychom zjistili vzdálenost a možnosti nákupu potravin. Uf, je to docela daleko… Ale cestička je to krásná. Po útesech, po plážích… Paráda. Na okraji města najdeme supermarket, koupíme si nejlevnější pivo a něco k snědku. Večeříme a popíjíme pivka na patníku u hlavní cesty. Po cestě zpět zažijeme parádní západ slunce a pak už se jen těšíme do našich „hotýlků“ a na spánek.
První noc ve stanu je v pohodě, zvykám si na neustávající vítr, který zde pobřeží bičuje většinu času a v noci se opírá do stěn stanů. Vyspal jsem se však suprově a začínám si být jistý, že tento typ spaní nebude problém (přece jen, zkušeností se stanem mám již dost – složitější je to se sníženou hygienou, ale člověk si zvykne). Do festivalu zbývají asi dva dny. Nebo takhle, festival má tři hlavní dny, kdy vystupují největší hvězdy. Těmto dnům však předchází ještě další dva, kdy se do obřích stanových městeček sjíždějí tisíce návštěvníků. Hlavní festivalový areál je již také otevřen a hrají zde různí DJs. Zpět ale do dnešního dne… Co budeme dělat? Jednoznačná volba, jdeme na pláž a zkusit surf. Ani jeden z nás tří bohužel nikdy pořádně nesurfoval a tak to bude spíš trápení, ale zábavné trápení. Půjčujeme si u místního frajera surfy pro začátečníky a jdeme na obří pláž, kde je spousta dalších nadšenců a i místních rodinek. Vlny jsou vysoké a my se začínáme těšit do vody. Je pod mrakem a fouká studený vítr, prostě trošku zima. My si zkušeně nepůjčili neopreny, protože šetříme a jdeme dělat hrdiny do studené vody. V prvních chvílích jsem nadšený a přijde mi, že to půjde a rychle se to sami naučíme. To mě po nějaké hodině přejde, jelikož se mi stále nedaří pořádně na surf stoupnout a nedokáži chytnout žádnou vlnu. Navíc je bez neoprenu zima a my se tak chodíme každou chvíli zahřát na břeh. Další nedostatek odhaleného těla je to, že při nastupování na surf se dost zapojují břišní svaly a to znamená jediné, totálně červené a spálené břicho a hrudník. Den je to ovšem skvělý, já se skoro nic nenaučím, ale užiju si ho na sto procent.
Další dny jsou podobné, odpočívání a zvykání si na nové přechodné bydliště… Zároveň velké těšení na přicházející festival. Ten začíná posléze a my se dozvídáme rozpis, který mě hází do jiné směny než Monyho a Hrnka. Ta moje je noční osmička, kdy budu do práce chodit po konci festivalu v jednu hodinu v noci a práce bude končit v ranních hodinách podle toho, jak rychle stihneme areál a kempy uklidit. Kluci budou pracovat přes den přímo v areálu festivalu. První dva „rozjížděcí“ dny však delší směnu nemám a tak pozoruji první návštěvníky. A je to pěkný hukot, dlouhé fronty na páskování a do kempů. Spousta aut a autobusů svážející návštěvníky ze všech koutů Anglie a Evropy. Festival je vyprodaný a míří na něj přes 50 000 lidí. Počasí zatím není ani trochu anglické a tak nezbývá než se těšit na první interprety (díky rozpisu směn už vím, že jich spoustu stihnu navštívit – mám v plánu se po práci vždy pořádně vyspat alespoň do dvou hodin odpoledne a pak vyrazit do areálu).
Krátce se zastavím k organizaci našich dní, která je vesměs perfektní. Máme pět jídel – snídaně, svačina, oběd (ti, kteří pracují v noci jako já, mají oběd přesunut z pravého poledne na noční směnu), svačina, večeře. Snídaně je ve formě bufetu, kde si můžeme nabrat klasicky vločky, cereálie, jogurty, salámy, sýry, párky, vajíčka a podobně. K tomu čaj a kafé. Vždy se dobře najím, což je super. Na svačiny je vždy nějaká kombinace ovoce, tyčinky, namazaného chleba, jogurtu a dalších typických potravin pro správnou svačinu. Oběd je řešen velkou obloženou bagetou (spousta variací, které se málokdy opakovaly, ale na konci už nám stejně lezly krkem). To je hlavně z toho důvodu, že jiná forma by byla v polních pracovních podmínkách asi neuskutečnitelná. Přece jen, pohybujeme se venku v areálu, který je obrovský a oběd je tak skoro vždy jinde (většinou někde na zemi mezi odpadky). Večeře je největším jídlem každého dne. Burgery, lasagne, těstoviny, brambory, maso a ták. Pokaždé se krásně najím a na jídlo si nemůžu absolutně stěžovat. Ostatní organizace je také na vysoké úrovni, vše naplánované do posledního puntíku a my se tak můžeme vždy spolehnout na vedoucí a pevně daný časový plán. Jen to rozhazování směn je trošku nespravedlivé, ale to prostě jinak nejde. Někdo je spokojenější, někdo méně. Dá se občas domluvit a směnu si přehodit, když třeba někdo nutně potřebuje na svoji fav kapelku. Spaní jsem už popisoval, většina z nás ve stanech, někteří vedoucí v buňkách. Při uklízení festivalu se dá sehnat spousta věcí, kterými si můžeme okolí stanu dovybavit, ale o tom až později. Hygiena je pochopitelně na nižší úrovni. Toi toiky a sprchy v buňkách. Festivalová klasika, která tě baví pár dní, ale po měsíci už je to přece jen trošku diskomfort. Obzvlášť, když na konci srpna v Anglii nejsou noci nejteplejší a jít si umývat zuby z vyhřátého spacáku, přes bahno do sotva tekoucího čůrku vody, je doslova za trest. Ale zase, dá se na to zvyknout. Na konci Boardmasters jsme měli problém s nevyvezenými záchody a netekoucími nebo zavřenými sprchami. To nám trošku otravovalo život, ale jinak vše tak, jak si asi na takové akci člověk představuje. Je to punk, ale třeba pro mě takový ten příjemný punk. Každý to má však nastavené jinak.
Zpět k festivalu. První dva dny jsou za námi, areálem už zní hudba a téměř všechny kempy jsou zaplněny. Lidi se baví a já jsem si už prošel všechny kouty areálu. Vše je perfektně připravené a vyladěné. Jak funkčně, tak designově. Stage, za kterou zapadá slunce do obřích vln oceánu, je prostě unikátní a jde mi z ní husí kůže ještě teď. Přichází hlavní tři festivalové dny a já se nemohu dočkat. Sice začíná taky naše práce, která obnáší úklid odpadků po návštěvnících, ale hlavně začínají hrát kapely. A já jich mám v plánu stihnout co nejvíc. Následující tři dny jsou velmi náročné. V noci práce, ve dne kapely a jednou taky pořádná kalba a popíjení. Moc toho nenaspím, ale je to skvělé a já si to moc užiju.
Noční uklízení je masakr, první vždy uklidíme hlavní areál, což obnáší prostory před stagemi a pak veškerá zákoutí (tzn. jídelní kouty a stany, chillové zóny, bary a další). Pak jdeme na kempy, kde to i kolem páté hodiny ranní dost žije. Tam uklidíme hlavní náletové zóny odpadků u plotů a největší cesty, které protkávají jednotlivá stanová městečka. V kempech je spousta jídelních stánků, u kterých je nad ránem největší nepořádek, takže to také zabere spoustu času. Všudypřítomní jsou racci, kteří sem od oceánu zalétávají a vyzobávají neuvěřitelné množství nedojedeného jídla. Když svítá, je většinou hotovo a my už se těšíme do postýlky.
A druhá část náročných tří dní byla vyplněna spousty koncerty a festivalovou atmosférou. Tady je potřeba podotknout, že jestli má někdo rád hudbu, tak mu silně doporučuji navštívit jakýkoliv anglický festival, jelikož ta atmosféra je tam nepopsatelná a nesrovnatelná se zbytkem Evropy. Našprtané texty a chorálové zpěvy na každém koncertě. Těžko se to popisuje, ale byl to obrovský zážitek. Na fesťácích v Anglii jedou dost drogy, což se na atmosféře taky pozitivně podepisuje. Lidi jsou totálně přehypovaní a užívají si letní dny a hudbu. Tím samozřejmě neobhajuji drogy, viděl jsem tam dost dětí, které to nezvládly a bylo mi z toho kolikrát až špatně. Při uklízení jsme na hromady shrabávali šlehačkové bombičky, které mladým sloužily k trochu jinému účelu než na co byly vyvinuty. Na zemi se válely pytlíky s různým obsahem, ve stanech jsme nacházeli kila všemožných pilulek. Zvláštní, tak velké festivaly jsou na pár dní jako samostatně fungující město se vším všudy.
Navštívené kapely na Boardmasters:
Catfish and the Bottlemen, The Amazons, The Chemical Brothers, Tom Walker, The Sherlocks, Years and Years, Lily Allen, The Horrors, Feeders a další menší kapely.
Hlavní festival končí, návštěvníci vyklízí stanové městečka a nám teprve začíná ta hlavní dřina. Další týden budeme uklízet areál a všechny pole, na kterých byly postaveny stany. Políčka totiž patří místnímu farmáři a později se zde bude opět pást dobytek, vše se musí tudíž uklidit do posledního stanového kolíku. A že toho odpadu je, Angličani umí udělat pořádný nepořádek. První dny uklízíme z rozsáhlých ploch hlavně stany, později zbylý odpad. Vše se pak několikrát dočišťuje a sbírají se menší a menší papírky apod. Na začátku je to dobré, člověk si najde židličku na sezení ke stanu, hezký spacák nebo stan, který si pak nechá speciálním svozovým autem odvézt domů do ČR. Já sám jsem si našel super karimatky, spacáky, stany a další zajímavé věci. Nejlepší „picknuté“ věci byly například: drahý značkový kapesní nožík, airpody, super výkonná baterka, značkový spacák, nepromokavá bunda. Vše používám do teď. V prvních dnech taky sbíráme spoustu nenačatého jídla a pití a tak co chvíli pijeme redbull, nebo pojídáme brambůrky. Taky se už od začátku festivalu sbírají plechovky nevypitého piva, což se teď ještě násobí. Něco se dá vypít už přes den a večer jsou vždy v kempu naplněné velké barely mnoha pivy a cidery. Každý si může brát dle libosti zadarmo. Pro mnoho lidí velká přidaná hodnota, nejinak je tomu i u mne.
Po týdnu je hotovo a celý cirkus se přesouvá k Londýnu na jeden z největších festivalů světa, na Reading. Zbývá týden volna do tohoto festivalu a my se tak rozhodneme zamířit ještě trochu víc na jih a prozkoumat krásy pobřeží Cornwallu. Jdeme na trek a už na nás čeká Hovy, který se za námi plaholčil dlouhé hodiny. Těším se.
Pokračování příště…