Je začátek září 2023, já nedokončuji B7 a tak nějak vím, že to není jen o tom jednom závodě. Problém je jinde, běhu nedávám tolik, co dřív a běhám jen tak ze setrvačnosti. Vlastně se občas přistihnu, že mě samotný výběh jednoduše štve a je to jakási povinnost. Nikam se neposouvám. A jestli jo, tak spíše dolů. Po nepovedeném závodě to nějak doklepu do konce sezóny. Sice si ještě stihnu zlepšit osobák na desítku, radost z běhu zase mám, ale stejně cítím jakousi stagnaci. A občas se musím nutit, to se mi dřív nestávalo.
V červnu začne moje hlavička dělat zase nějaké srandy a já si vzpomenu, proč jsem tenkrát vlastně začal běhat. Kvůli hlavě. Je to vtipné, ale neklid v mojí hlavě je mojí motivací. Když běžím, je tam najednou tak nějak víc uklizeno. Cvak, přepínám, zase opravdu běhám. A ono to účinkuje velmi rychle. Přepnul jsem si hlavu, která už zase přemýšlí nad nesmysly, nad dobrodružstvími, nad výzvami. Z jejího skrytu lovím svoje dávné, nikdy nezrealizované plány… Nakonec se rozhoduji pro svůj pár let starý projekt. Říkám mu Projekt 4NP. Rychle kupuji vlak na Slovensko, rezervuji ubytka. Na eshopu objednávám rolničku a sprej, kdybych potkal chlupatého kámoše a za pár hodin je hotovo.
Za dva týdny se vydám na svoje zatím největší dobrodružství. Bude to spíš chůze, občas běh. Projdu čtyři národní parky Slovenska a chtěl bych to zvládnout za 5 dní.
Vždyť o tom jsem na začátku vždycky snil, že budu moci přebíhat hory, plánovat si svoje projekty a zažívat dobrodružství, o jakých si čtu v knížkách. Tak jsem si jednou řekl, že si to nenechám jen v hlavě, protože už tolikrát jsem si něco bláznivého vymyslel a pak to neudělal.
Tak dlouho jsem letos přemýšlel, jaký bude můj vrchol sezóny, až se to tak nějak vyřešilo za mě.
Jen já a hory.
Parametry:
4 národní parky – Slovenský ráj, Nízké Tatry, Velká Fatra, Malá Fatra
250 km, 50 km/den
12 500 nastoupaných metrů, 2 500 nastoupaných metrů/den
