Ahoj zimo,
píšu ti, jelikož se mi po tobě stýská. Od dětství jsi ze všech období moje nejoblíbenější a jsem do tebe zamilovaný, ani se tím netajím. Jenže v posledních letech mi odcházíš. Vzdaluješ se a mně je těžko. Přijdeš ještě někdy a budeme spolu déle než týden? Nebo budu i příští rok trávit zimní měsíce s jiným ročním období a ty se vždy jen zastavíš ve dveřích a po chvíli zase odejdeš? Pro vášnivého lyžaře je to fakt těžké, věř mi. Rád bych tě poprosil, abys příští rok zavítala i k nám do střední Evropy a nezůstávala jen na severu.
… Letošní zima byla určitě nejteplejší v mém životě a od začátku února to se zimou ani nemělo nic společného. V půlce února šlo jít v Praze na kolo pomalu v triku. Občas kolem sebe slyším jak je to super, mně to tak ale nepřijde. V tyto extrémní dny a týdny na mě padá spíš jakási klimatická úzkost a deprese. To vše ještě samozřejmě umocňuje moje láska ke sněhu, mrazu, lyžování a vlastně všemu, co má něco společného se zimou. Jasně, ve světě jsou války a možná se dříve rozpadne kvůli nim. To se mě taky týká a je to blíž, než kdy jindy. Tento problém však vnímám, jako dlouholetý pozorovatel počasí, přece jen víc.
Vím, že se nemůžu kvůli těmto „velkým“ věcem, které jen tak nezměním, trápit. Ale reálně je poslední půl rok úplně ustřelený. Podzim extrémně teplý, zima extrémně teplá, jaro už má jednoznačně nakročeno k tomu, že bude extrémně teplé. Je 1.4., právě jsem se vracel z Alp do ČR a bylo téměř 25 stupňů. Na příští víkend hlásí až 28 stupňů. Je super, že je hezké počasí a můžeme být venku, ale je začátek dubna. V našich podmínkách má být v toto období přes den 15 stupňů a v noci lehce nad nulou. Dva dny zpět jsem se probudil uprostřed Alp a teploměr ukazoval těch 15 stupňů, ale v sedm ráno – v Alpách. Ostatní chtějí třicítky a ultra teplé léto, já bych si přál, aby bylo prostě normální a aby teploty neletěly do extrémních hodnot. Vždyť s tímto tempem budeme mít třicítky v dubnu a v létě bude pravidelně 40 stupňů. Když ne letos, tak za pár let. S tím je spojeno spousta dalších extrémů (prudké bouře, kroupy, silný vítr, tornáda) a taky to znamená, že na jiných částech planety budou v tu chvíli teploty, které se už neslučují se životem. To znamená obří migraci a s tím spoustu dalších navazujících problémů.
Vím, že to nezměním a musím si udělat nadhled. Já jen, že mi je teskno. Jsem smutný, že zimy už nejsou jako za mého mládí. V posledních dvou měsících mě odchylky od normálu opravdu děsí. Proto doufám spíš v chladnější léto bez extrémů. Asi se nedočkám. Třeba se dočkám alespoň pořádné příští zimy.
Určitě nechci nikoho tímto článkem děsit, ale počasí sleduji dost podrobně a toto jsou mé reálné pocity. Rád bych tady ještě pár desítek let žil, tak snad to půjde.