Už v únoru jsme měli možnost nahlédnout do Španělska, konkrétně do Barcelony. Byl jsme poprvé na Pyrenejském poloostrově a zcela mě nadchnul. Už v tu dobu jsme měli s bráchou další letenky na začátek července, tentokrát ještě jižněji, do Portugalska. A to hlavně z důvodu konání festivalu Rolling Loud. Ale o tom až později.
Je sobotní poledne a my s bráchou sedáme do auta a vyrážíme směr Norimberk, který se stal našim odletovým místem. Když chce člověk letět na jih, je to ideální nástupní místo, jelikož odtud lítá za velmi hezké peníze nízkonákladová společnost Ryanair. Cesta autem proběhne naprosto bezproblémově a my už parkujeme na místě kousek od letiště, které nám poradili kamarádi. A opravdu, dá se tady zaparkovat zadarmo a je to jen jednu zastávku metrem na letiště. Ještě rychle nakoupíme v místním krámu a už razíme směr metro. Na letišti proběhne vše hladce a nám tak zbyde spousta času do odletu, který si krátím několika pivy. Brácha si najde ušlechtilejší činnost a tou je četba. Pak už nasedáme do letadla, já jsem jako vždy nervózní, ale let proběhne v pohodě a my krátce po desáté večerní přistáváme ve Faru. Na letišti je i takto pozdě dost rušno, právě totiž začíná hlavní turistická sezóna. S lehkými problémy si zvládneme zakoupit lístky na bus a už razíme k našemu ubytování. První noc trávíme nejspíš v kampusu školy, kam o prázdninách jezdí turisté. Nebo alespoň tak to tady vypadá, ale je to moc hezké ubytování. Pokud takto bydlí místní studenti, tak jim to docela i závidím. Bazén, hřiště, posilovna a krásné pokoje.
Ráno si přivstaneme a pomocí Boltu se dostaneme zpět na letiště, odkud nás shuttle bus vezme na místo, kde si vyzvedneme naše auto na následující týden. Vše proběhne naprosto jednoduše. Jaký to rozdíl oproti Americe, kde jsme ani nedostali informaci, co máme do auta natankovat. Opět se mi potvrzuje, že cestování po nejbližším okolí a v EU je až extrémně snadné. Před dvaceti lety to muselo být něco úplně jiného, máme to zkrátka o dost lehčí a můžeme tak poznat více míst než naši rodiče. Dostaneme auto, které má najeto 0 km a jsme tak jeho první řidiči. Po rychlém seznámení si to šineme rovnou cestou do Lisabonu. Krajina je tu trošku fádní a spíše rovinatá. Občas si připadám jako někde v Africe, teploměr ukazuje téměř 40 stupňů a okolí připomíná savanu. Nechci ani domýšlet, jak těžké žití tady mají a jak na tom bude jih Evropy za několik desítek let. Cesta po dálnici rychle uteče, dáme si kafé na pumpě – to mám na těchto výletech vždy nejraději, to první kafíčko, když to celé začíná a já někam vyrážím. A to už se ocitáme na předměstí Lisabonu, kde si chceme zajít chvilku na pláž. Je však parná neděle a ten stejný nápad mají možná desítky tisíc lidí, většina nejspíše z Lisabonu. Pláž je naštěstí nekonečně dlouhá a i velmi široká, tak se na ní tyto masy v pohodě vejdou. Největší oříšek je parkování, to se nám zadaří až asi na třetím parkovišti. Dáme si tedy rychlé osvěžení v oceánu (překvapí mě, že je dost studený) a užijeme si velké vlny, na kterých se v dálce prohánějí surfaři. Nastane však čas přesunout se do našeho dalšího ubytování v Almadě – čtvrti na okraji hlavního města Portugalska. V pozdním odpoledni houstne provoz a všechny parkovací místa v okolí ubytování jsou obsazeny. Chvíli tak hledáme vhodné parkoviště, které nakonec najdeme necelé 2 km od samotného ubytování. Vyneseme věci do krásného pokoje, který je součástí starodávné vily. Paní domácí nám nabídne, že si můžeme libovolně dělat kávu a k tomu brát pivo, kolu, nebo džus z ledničky. Velká paráda a určitě to není samozřejmost. Místo je to krásné a navíc jsou zde velmi přívětiví. S úsměvem se tak vydáváme zpět dolů, kde nasedneme na přívoz pendlující mezi Almadou a centrem Lisabonu. Za patnáct minut jsme v centru a ještě u toho máme krásný výhled od vody na ikonický červený most. Vše stojí necelé 2 eura. Projdeme nejužší centrum a zamíříme si to na místní hrad. Využijeme jeden z výtahů, kterých je po městě velké množství a lidé je využívají ke zdolávání prudkých ulic. Lisabon je tím proslulý. Dříve to bylo veskrze jen pro místní, dnes je ze spousty těchto výtahů turistická atrakce. Tak či tak, pomáhají lidem překonat velké převýšení mezi jednotlivými ulicemi. Za 15 eur si koupíme vstupenku na hrad. Celý ho prochodíme a moc se nám líbí jak hrad samotný, tak výhledy z něj. Jsme však velmi hladoví a tak zamíříme do jedné z místních restaurací. Tam si dáme klasické portugalské jídlo, nějaké to pivo a poslechneme živou hudbu. Únava sílí, navíc je už spousta hodin a my tak míříme zpět na ubytování. Po cestě se nám ještě povede zahlédnout typické žluté tramvaje a projdeme přes úzké uličky, ve kterých byl nejspíš ještě před chvílí nějaký víkendový festiválek. Moc hezké zakončení dne.
Celé pondělí jsme připraveni strávit v Lisabonu. Ráno je dlouhé, nikam nespěcháme a dáváme si ranní kávičku ve vnitrobloku našeho ubytování. Skvělý start dne. Pak už vyrážíme pěšky k přívozu. Trochu bojujeme s celodenní jízdenkou a daří se nám ji koupit až na druhé stanici metra. To nás trošku vysílí, ale máme splněno a tak můžeme jít na autobus, který nás doveze k muzeu. V buse je neskutečné vedro a je úplně narváno. Přetrpíme nekonečnou jízdu a vystupujeme na zastávce u muzea. Kráčíme směrem k vodě a po chvíli se nám otevře krásný pohled na starou budovu tepláren, kde je jedna část muzea a na novou budovu, která je krásně zapuštěná do země. V té je klasická část muzea – různé výstavy moderního umění. Ještě před vstupem si dáme kávu a drobné občerstvení. Uděláme si několik fotek s červeným mostem. Tady je na něj ten nejlepší výhled. Pak už razíme do nové části muzea a projdeme všechny výstavy. Posléze se přesuneme do bývalých tepláren a je to super. Moc hezky udělané a člověk prostě jen prochází tou starou budovou, kde je vše stejně jako by to bylo stále v provozu. Zdá se to jednoduché, ale je to dost fascinující a my tady strávíme několik desítek minut. Pokračujeme pěšky kolem řeky až k Belémské věži, což je asi nejslavnější památka Lisabonu. Je už dost vedro a tak si co chvíli kupujeme nějaké pití ve všudypřítomných stáncích. Poslední zastávkou je Klášter jeronymitů a pak už je čas na návrat zpět do centra. Tam si dáme Aperol ve slevě a v dobré náladě přeplouváme zpět do Almady. Vytipujeme si restauraci, povečeříme a unavení celodenním chozením se přesuneme do našeho apartmánu. Koupíme si nějaké piva a díváme se na Netflix.
Je úterý a nás čeká přesun zpět na jih, na Algarve. Ráno se sbalíme a co nejrychleji se snažíme dostat ven z města. Naštěstí jsou cesty vcelku volné a my tak plynule přejíždíme k pobřeží. Dojedeme do Portimaa, kde se bude v následujících dnech konat festival Rolling Loud, za kterým jsme sem primárně přijeli. Venku je vedro, téměř 40 stupňů a vysednout z klimatizovaného auta dá zabrat. Jdeme si pro naši akreditaci a pásku, abychom zítra mohli rovnou do areálu. Vše probíhá hladce, jen nám každou chvilku na ulici někdo nabízí rozličné druhy drog. S úsměvem odmítáme. Ohromí nás obrovská pláž, kde se bude celý festival konat. Festivalové místo s obrovským geniem loci. Těším se. A to už je čas se přesunout na naši další ubykaci v Lagosu, který je asi 25 km vzdálený od místa konání festivalu. Rychle se ubytujeme a pak pěšky vyrazíme na místní pláže. Ty jsou krásně umístěny pod útesy a jsou dostupné po dlouhých dřevěných schodcích. Poleháváme, popíjíme pivko a kopeme si míčkem. Ideální večer strávený na hezké pláži. Slunce zajde a my razíme zpět. Po cestě si dáme pizzu a trefíme skvělou restauraci. Je to podobné jako v Barceloně, člověk si může zaškrtnout ingredience, které na pizzu chce a vše je za dobrou cenu. No a pak už nezbývá než se odebrat ke spánku, zítra bude dlouhý den.
Vstáváme kolem deváté a rovnou míříme k další pláži za městem. Zaparkujeme a dáváme si krátký běh po útesech. Jsou tady nádherné dřevěné chodníčky s mnoha zacházkami na vyhlídky, a tak si tady pobíháme a kocháme se různými výhledy na útesy, pláže a oceán. Po výkonu následuje ranní kafčo na pláži a pak krátké koupání. Oceán je dost studený, ale aspoň jednou se namočím. Po poledni balíme věci, na ubytování si dáme ještě krátký spánek, nakoupíme v místním Lidlu a pak už směr festival. Je zase obrovské vedro, brácha už se nemůže dočkat vystoupení jeho nejoblíbenějšího umělce – Travise Scotta. Areál se otevírá až v 16:00, my času využíváme touláním se po místních barech. Dáme si nějaký ten drink a při otevření nabíháme dovnitř. Brácha si ihned kupuje merch – triko Travise přímo k příležitosti tohoto eventu. Dáme si jídlo a nějaké to pivko a cider. Zjišťuji, že ceny jsou zde dost americké. Asi to bude tím, že festival pochází z Ameriky, ale přece jen, skoro 6 eur za třetinku piva, to je docela dost. Mám štěstí, že musím v noci řídit a mohu si tak dát jen pár skleniček… Jinak bych se s mým splávkem asi nedoplatil. Slunce má ještě neskutečnou sílu, ale kolem šesté se začíná klidnit a my jsme rádi, že nemáme úžeh. Na festivalu není moc skrytí před přímým sluníčkem a to se do nás opírá ze všech sil. Navíc pohyb v písku je dost vysilující, takže k večeru už má člověk dost. Piju hodně vody, která je dobře dostupná, abych se hydratoval. To zvládám dobře a tak mi zůstane dostatek energie na večerní koncerty. Brácha si je užívá v moshpitech vepředu, já zůstanu trošku víc vzadu a v klidu. Přece jen, už mám své roky. Ne, rap není můj top žánr a mám to spíš jako rozšíření obzorů, takže úplně pařit vepředu nepotřebuju. Koncerty Lil Uzi Verta a Travise Scotta jsou však velmi dobré a rave, který tady převážně britští a němečtí návštěvníci dělají, je neuvěřitelný. Asi i ty drogy, které tady nabízejí na každém kroku, pomáhají ke skvělé atmosféře a moshpitům už od samého začátku. Večer pak vše graduje a jde vidět, že se jedná o čistě žánrový festival. Výhoda je pak taková, že lidi prostě znají texty většiny interpretů a to pak dotváří výjimečnou atmosféru. Užijeme si poslední zbytky dne a pak se autem přesuneme na ubytování. Usínáme záhy, mám dost.
Druhý den festivalu pojmeme zase trošku jinak a až kolem poledne vyrazíme do další pizzerie na jídlo. Po obědě si dáme zase šlofíka a pak se přesuneme do Portimaa. Máme v plánu do areálu vejít až kolem šesté večerní, jelikož festival je ve stylu, že když jednou vejdeš do areálu, už nemůžeš vyjít. Nebo můžeš, ale už se nedá vrátit zpět a poslední vstup je ve 22:00. Ono by to asi udělat šlo, ale je to spíš takové pravidlo, které někteří organizátoři používají. Domluvit se to pak dá vždycky, ale když je to takto někde napsané, tak to v určité hodiny udrží co nejvíce lidí pod pódii. Dnes tady už nemáme tak důležité jména pro nás. Já se nejvíc těším, co předvede headliner dne Playboi Carti. Potulujeme se po areálu, jíme, ze začátku pijeme cider a užíváme si koncerty. Lidi jsou opět mega rozjetí a atmosféra je elektrizující. Je znát, že jsme přišli později a máme tak víc sil. Koncerty opět skvělé, atmosféra úžasná… Trošku je znát, že se jedná o čistě žánrový festival a už mi to připadá občas všechno stejné. Jsem zvyklý na multižánrové dění a tady už se to začíná trošku slívat. Našel bych ještě jednu drobnou chybku… Ten stín je jedna věc, ale to, že si nemá člověk absolutně kam sednout, to z českých festivalů prostě neznáme. Ale asi to chápu, na tak velkých akcích se organizátoři bojí čehokoliv pohyblivého. Tato akce je pro lidi 18 plus a převážná většina návštěvníků má věk do 25 let. Všichni jsou hodně rozjetí, bylo by dost nebezpečné tady mít cokoliv navíc. Myslím, že takto nějak organizátoři přemýšlejí. Navíc je pak méně práce s údržbou. Prostě se jen shrne odpad z velkého otevřeného prostoru a nic vám v tom nepřekáží. Mám z dnešního dne ještě úlovek v podobě merche, který zde každý den přibývá. Nikde jinde na světových festivalech jsem takto vymakaný merch neviděl. První den limitované edice interpretů, spousta designových triček samotného festivalu. Druhý den opět nové edice triček, přibydou klobouky, vlajky, ručníky. Třetí den pak přibydou košile, mikiny apod. Parádně udělané a věřím, že na tomto musí organizátoři vydělat nemalé částky, jelikož takové kousky chce nosit prostě každý.
Poslední den si ráno pospíme. Jsme už dost unavení a dnes volíme zase jinou taktiku. Už kolem dvanácté si nakoupíme v obchodě a míříme směr Portimao. Tady už máme vytipované parkoviště, kde auto vždy za pár eur necháme. Míříme na pláž a odpočíváme. V místní hospůdce si dáme tradiční portugalské jídlo a nějaký ten drink. Pak trávíme další chvíle na pláži a lehce i ve vodě. Koupíme ještě nějaké suvenýry domů a potom už zase nastane čas vstoupit do areálu. Užijeme si poslední den a s ním spojené koncerty a tradičně po jedné hodině v noci vycházíme z nádherně osvíceného areálu zpět k autu a řítíme se směr Lagos. Jedna z věcí, která mě na festivalu nadchla, je skvělý vizuál a zvuk. Všechny koncerty byly zvukově dobře vyvedené a k tomu moc hezky zpracované projekce na obřích obrazovkách u stagí. Celkově byl areál nádherně nasvícený a nikde se netloukl zvuk. Zaujala mě například uměle vytvořená zeď mezi dvěma pódii, která odrážela jejich zvuk a ten se tak nepřebíjel.
V sobotu vstaneme brzy ráno a jedeme zavézt auto do půjčovny. Vše opět proběhne hladce, odevzdáme auto a už se vezeme na letiště. Máme asi pět hodin času, který trávíme čtením a odpočinkem v odletové hale. Opět zažívám chvíle stresu při odletu a za pár hodin vše končí zase v Norimberku, kde si vyzvedneme naše auto a už si to šineme zpět do Prahy. Po cestě se ještě zastavíme v KFC a po jedenácté večerní jsme už v našich postelích a spokojeně usínáme.
Byl to parádní výlet plný nových zážitků. Těším se na další.